Podle policejních záznamů patřil tento domek v roce 1921 Františkovi Zábranskému. Podle zápisu v matrikách narozených tady žila rodina Josefa Žáčka, kováře. 13.12. 1895 se zde narodila jeho dcera Marie a 21.9.1901syn Josef. Žila tu i rodina řetězokováře Antonína Fialy. Zde se narodil 12. 5. 1899 jeho syn Václav. Podle profese obou mužů lze předpokládat, že zde byla také řetězokovářská dílna. Dnes už původní domek neexistuje. Na jeho místě je od roku 2011 nový dvojdomek. Myslím, že architekt ctil charakter místa i proporce stavby tak, že nezasvěcený nepozná za několik let, že zde stálo kdysi jiné stavení.
Rubrika:Kováři a řetězokováři
Na druhém místě se naše obec vyznačovala výrobou řetězů a udidel. Proto byla kovadlina slyšet v obci po celý den. Říkávalo se jim řetízkáři nebo také cvokaři. Bylo to řemeslo dědičné, přecházelo z pokolení na pokolení a v těchto dobách bylo velice výnosné.
Živnost řetězokovářská ve zdejší obci v hojné míře provozována, byla původně zanesena do obce – Malobřevnovské – snad Bílé Hory na počátku let sedmdesátých 18. století Janem Vaňkem ze Zelené Hory – místní obec Klášterné Hory, který se tam byl přistěhoval. Odtud teprve přenesena na počátku 19. století jeho synem do Liboce, který se do zdejší obce přiženil. Výroba řetězů byla s prvopočátku rázu primitivního, takže staré železo muselo býti vykováváno na železo okrouhlé, načež toto za tepla v články ohýbáno a pak teprv v řetěz svařeno. V primitivní této formě udržela se výroba ta do r. 1858, po kterémž roce rozmachem velkoprůmyslu železářského a zdokonalením strojů, počali výrobě řetězů nastávati lepší časy, jelikož započato s vyráběním válcovaného železa ve drát, čímž jednak vzhled řetězů se zlepšil ježto odpadla dosti obtížná práce s vykováváním okrouhliny na způsob drátu, čímž také výroba řetězů stoupati začala.
Zaniklá Litovická č. p. 61, 67, 69, 70, 76, 82, 83
Litovická ulice celá nezanikla. Zmizela její jižní část při asanaci v roce 1978 v rámci výstavby panelákového sídliště a skladového areálu. Tehdy vznikla i nová ulice U Prioru. Litovická změnila svůj původní směr a jakoby končila na křižovatce ulic Špotzovy (původně Hostivické) a U Silnice. Ale není tomu tak. Její severní část pokračuje, přerušena částí ulice U Silnice.Je to patrné na mapě z roku 1938. Kde je naznačen modře původní, kontinuální směr Litovické a červeně současnost a diskontinuita ulice.
Č.p. 43 Zimovi
Bohužel nemám jedinou fotografii tohoto domu. I když jsem tudy jel a šel mnohokrát, už se mi ani to místo nevybavuje v paměti. Naštěstí existují staré mapy a letecké snímkování, takže alespoň můžeme určit, kde tento dům stál. Porovnejme letecké snímky z roku 2015 a 1975 – to je dva roky před asanací v ulicích Litovická, Pavlovská, Libocká a Ruzyňská, těsně před výstavbou dnešního panelákového sídliště. Dům č.p. 43 je ve žlutém kruhu a na mapě roku 2015 je kruhem vyznačeno místo, kde stával. Porovnáním obou snímků zjistíme, že Ruzyňská byla narovnána a vede právě místem mezi domy č.p. 43 a č.p. 9. Narovnání Ruzyňské byl určitě prospěšný počin, takže lze pochopit demolici těchto domů. Naprosto neuvážený čin bylo zbourání architektonicky zajímavého libockého dvora s č.p.10, který ničemu nepřekážel stejně tak, jako č.p. 42. Škoda….
Č. p. 42 Restaurace U Vlků
Naprosto zbytečně zbouraný objekt. Stál na křižovatce ulic Libocké a Litovické, nedaleko od libocké železniční zastávky. Zbořen kolem roku 1976 v rámci výstavby paneláků v Ruzyňské ulici. Zbyly jen stromy u viaduktu.
Č.p. 36 hostinec U Kučerů
Kučerova restaurace.
Další, neméně významnou libockou hospodou je hostinec o kterém lze právem tvrdit, že byl nejstarším hostincem v Liboci. Při číslování domů kolem roku 1770 bylo této usedlosti přiděleno číslo popisné 36. I když v matrikách starších jsou záznamy, které mohou mít souvislost s tímto domem, uvádíme zde pouze záznamy, ke je číslo popisné uvedeno, abychom vyloučili možná mylná tvrzení.
Č.p. 19 Hlouškovi
Asi uprostřed malebné uličky, která již svým názvem Úzká napovídá, že vznikla možná ve středověku, kdy neplatily různé normy určující šíři ulic. Původní domky byly jistě dřevěné, později přestavovány na zděné, ale ráz a proporce uličky zůstává nezměněna do dnešních dnů. Bohužel necitlivou rukou developerů byla rázovitost uličky navždy poškozena sklobetonovou zrůdou jako pomník korupce, …
Pokračovat ve čtení Č.p. 19 Hlouškovi
Č.p. 14 Usedlost Josefa Bubníka
Mnoho o historii této usedlosti nevíme. Dnes už původní zemědělská usedlost neexistuje a přibližně na jejím místě je zcela nový dům. Jediná zpráva z libocké kroniky říká: První činnost požární zahájili [libočtí dobrovolní hasiči] dne 26. srpna 1874 při požáru obilního stohu p. Václavu Novákovi z č.p. 14 náležející…. [42b] Bohužel později, v roce 1887, …
Pokračovat ve čtení Č.p. 14 Usedlost Josefa Bubníka
Č.p. 11 statek „U Rusů“
Roku 1773 zde žila rodina domkáře Jana Procházky, v roce 1785 domkáře ( později je uváděn jako chalupník) Jana Ruse, který se přiženil – vzal si Annu rozenou Procházkovou dceru Jana Procházky; v roce 1815 zde hospodařil jeho syn, chalupník Josef Rus, který se oženil s Kateřinou Wolfovou, dcerou kováře z Drahelčic. V roce 1855 …
Pokračovat ve čtení Č.p. 11 statek „U Rusů“
Č.p. 9 Kubátovi
V domě, podle matrik narozených, se vystřídalo mnoho rodin. Většinou se jednalo o prosté dělníky – nádeníky, krejčí, ševci zedníci, ale většinou se jim zde narodilo pouze jedno dítko, tak předpokládám, že zde žili jako podnájemníci.. Níže jsem vybral několik záznamů o obyvatelích, kteři zde žili delší dobu a narodilo se jim zde i více …
Pokračovat ve čtení Č.p. 9 Kubátovi
Č. p. 3 chalupa „Sokolovna“
Podle pamětí a záznamů pana Mareše a podle matrik narozených zde kolem roku 1828 žil Václav Kníže krejčí a mlíkař 1872 Václav Kníže kovář;1889 František Kníže kovář ;1903 Josef Sokolovský (odsud asi název "Sokolovna") cukrář a redaktor Předměstských listů; před 1908 Josef Jandovský kovář; 1908 Josef Jandovský, řetězokovář. V meziválečném období Šťastný Karel. Stavení nese …
Pokračovat ve čtení Č. p. 3 chalupa „Sokolovna“
