{"id":1049,"date":"2025-03-04T23:52:34","date_gmt":"2025-03-04T22:52:34","guid":{"rendered":"https:\/\/www.periferieprahy.cz\/blog\/?p=1049"},"modified":"2025-06-07T20:49:14","modified_gmt":"2025-06-07T18:49:14","slug":"c-p-6-stara-libocka-skola","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.periferieprahy.cz\/blog\/2025\/03\/04\/c-p-6-stara-libocka-skola\/","title":{"rendered":"\u010c. p.\u00a06 star\u00e1 libock\u00e1 \u0161kola a \u010d.p. 282"},"content":{"rendered":"\n
<\/div>\n\n\n\n

\nR<\/font><\/span>oku 1823 u star\u00e9 farn\u00ed \u0161koly, do n\u00ed\u017e je\u0161t\u011b d\u00edtky z Ko\u0161\u00ed\u0159 (1803) a z Nebu\u0161ic (1814) doch\u00e1zely, postavena byla na pozemku kr\u00e1l. \u010desk. zemsk\u00fdch statk\u016f nov\u00e1 dvojt\u0159\u00eddn\u00ed p\u0159\u00edzemn\u00ed \u0161koln\u00ed budova, kter\u00e1 p\u0159\u00edstavbami ( r. 1875, 1879 a 1889 a 1896) vzrostla v dne\u0161n\u00ed budovu. Krom\u011b uveden\u00fdch obc\u00ed byly sem p\u0159i\u0161koleny obce Zlejc\u00edn [Zli\u010d\u00edn] a \u0158epy (do r. 1864) Vokovice, Veleslav\u00edn (do r. 1885), kter\u00e9 maj\u00ed nyn\u00ed sv\u00e9 vlastn\u00ed \u0161koly.\n\n….Vyd\u00e1n\u00ed t.\u010d. z\u00e1kon\u016f spol\u010dovac\u00edch a shroma\u017e\u010fovac\u00edch vyu\u017eili na zdej\u0161\u00edm obvod\u011b u\u010ditel\u00e9, nemohouce se spol\u00e9hati na zaopat\u0159en\u00ed se strany st\u00e1tu, ku zalo\u017een\u00ed si spolku v Liboci r, 1869 pod n\u00e1zvem „Bude\u010d Hostivick\u00e1“, kter\u00fd m\u011bl za \u00fa\u010del vz\u00e1jemn\u00e9 podporov\u00e1n\u00ed u\u010ditel\u016f, jejich vdov a sirotk\u016f. Po rozd\u011blen\u00ed \u0161kol. okres\u016f p\u0159em\u011bn\u011bn\u00e1 na „Bude\u010d Podb\u011blohorskou“ jej\u00ed\u017e p\u0159edsedou jest od prvn\u00edho po\u010d\u00e1tku \u0159id. u\u010d. Frant. Sedl\u00e1\u010dek. Spolek m\u00e1 60 \u010dlen\u016f. [s.42b]\n<\/p>\n\n\n\n

<\/div>\n\n\n\u0160koln\u00ed kronika 1. \u010d\u00e1st (1925 – 1931)<\/u><\/font><\/span>\n\n\n\n
<\/div>\n\n\n\u0160koln\u00ed kronika 2. \u010d\u00e1st (1931 – 1936)<\/u><\/font><\/span>\n\n\n\n
<\/div>\n\n\n\u0160koln\u00ed kronika 3. \u010d\u00e1st (1936 – 1940)<\/u><\/font><\/span>\n\n\n\n
<\/div>\n\n\n
\n
\"\"<\/a>
\u0160kola v Liboci na dobov\u00e9 fotografii. Za pov\u0161imnut\u00ed stoji t\u00e9\u017e pavilon z N\u00e1rodopisn\u00e9 v\u00fdstavy z r.1895 (vpravo), pat\u0159\u00edc\u00ed k hospod\u011b „U Ku\u010der\u016f s \u010d.p.36“ (vlevo)<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n
\n
\"\"<\/a>
B\u00fdval\u00e1 libock\u00e1 \u0161kola s kostelem pat\u0159ila a st\u00e1le pat\u0159\u00ed k dominant\u011b obce.<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n\n
\n
\n
\"\"<\/a>
Libock\u00e1 \u0161kola dnes slou\u017e\u00ed d\u00e1l jako Domov svat\u00e9 rodiny, domov pro osoby s ment\u00e1ln\u00edm posti\u017een\u00edm.<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n
\n
\"\"<\/a>
Naho\u0159e: Libock\u00e1 \u0161kole vlevo, celkov\u00fd pohled na Liboc vpravo.\nDole: Vlevo celkov\u00fd pohled, sokolovna v pop\u0159ed\u00ed a hospoda „U \u010cesk\u00e9 koruny“ vpravo,<\/figcaption><\/figure>\n<\/div><\/div>\n\n\n\n
\n
\"\"<\/a>
P\u0159ed \u0161kolou je pomn\u00edk ob\u011btem 1. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky s n\u00e1pisem MRTV\u00ddCH BOJOVN\u00cdK\u016e SDRU\u017dEN\u00c9 KORPORACE LIBOCK\u00c9<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n
\n
\"\"<\/a>
Za t\u011bmi dve\u0159mi byla v suter\u00e9nu \u0161koly um\u00edst\u011bna hasi\u010dsk\u00e1 zbrojnice.<\/figcaption><\/figure>\n<\/div><\/div>\n<\/div>\n\n\n
\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

VZPOM\u00cdNKA NA PRVN\u00cd SLE\u010cNU U\u010cITELKU<\/strong><\/h2>\n\n\n

Ing. Jana Fafejtov\u00e1<\/p>\n

U\u010dila n\u00e1s v prvn\u00ed a druh\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b v obecn\u00e9 \u0161kole v Praze Liboci, kam jsem za\u010dala chodit za v\u00e1lky v roce 1944. Byla velice hezk\u00e1 a hodn\u00e1 a jako d\u011bti jsme na ni mohly o\u010di nechat. M\u011bla kr\u00e1sn\u00e9 k\u0159estn\u00ed jm\u00e9no Val\u00e9rie, d\u00e1le se jmenovala \u0160ediv\u00e1. L\u00edbila se nejenom n\u00e1m, d\u011btem, byla st\u0159edem z\u00e1jmu i mnoh\u00e9ho z na\u0161ich tat\u00ednk\u016f, kte\u0159\u00ed na n\u00ed tak\u00e9 o\u010di mohli nechat. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se l\u00edbila i m\u00e9mu tat\u00ednkovi a d\u00edky tomu, vlastn\u00edm i dv\u011b jej\u00ed mali\u010dk\u00e9 momentky, na kter\u00fdch se m\u00e9mu t\u00e1tovi poda\u0159ilo, kdesi ve Hv\u011bzd\u011b, sle\u010dnu u\u010ditelku fotoapar\u00e1tem v roce 1946, zachytit.<\/p>\n

Chodila velmi modern\u011b oble\u010den\u00e1, milovala kostkovan\u00e9 sukn\u011b a sukn\u011b skl\u00e1dan\u00e9. K tomu v\u017edy svet\u0159\u00edky a nebo bl\u016fzy. Na hezk\u00fdch, sv\u011btle ka\u0161tanov\u00fdch vlasech nos\u00edvala \u010dasto barevnou r\u00e1diovku. Pusu si malovala \u010dervenou rt\u011bnkou a po\u0159\u00e1d se usm\u00edvala. Byla v\u00e1lka a tak b\u00fdvala obuta do bot s podpatkem ve tvaru kl\u00ednu vyroben\u00e9ho z korku, tak zvan\u00fdch \u201ekork\u00e1\u010d\u016f\u201c, co\u017e byla v t\u00e9 dob\u011b nevyhnuteln\u00e1 v\u00e1le\u010dn\u00e1 n\u00e1hrada za k\u016f\u017ei, ale z\u00e1rove\u0148 kl\u00ednov\u00fd podpatek p\u0159edstavoval zna\u010dnou m\u00f3dnost v obut\u00ed. Tohle mi zase vysv\u011btlovala moje m\u00e1ma, kter\u00e1 se s m\u00f3dou tak\u00e9 hodn\u011b p\u0159\u00e1telila a um\u011bla si poradit i v b\u00edd\u011b. A nav\u00edc moje m\u00e1ma pat\u0159ila mezi ty maminky, kter\u00fdm se sle\u010dna u\u010ditelka l\u00edbila a obdiv tat\u00ednk\u016f ji nech\u00e1val v \u00fapln\u00e9m klidu.<\/p>\n

Sle\u010dna u\u010ditelka Val\u00e9rie \u0160ediv\u00e1 n\u00e1s tedy u\u010dila za v\u00e1lky a u\u017e v prvn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b jsme m\u011bli n\u011bm\u010dinu. To pak sle\u010dna p\u0159inesla z kabinetu n\u011bkolik pap\u00edrov\u00fdch barvotiskov\u00fdch podlepen\u00fdch plak\u00e1t\u016f naho\u0159e se \u0161\u0148\u016frkou pro zav\u011b\u0161en\u00ed na tabuli. Pap\u00edrov\u00fd obraz zav\u011bsila a d\u0159ev\u011bn\u00e9 ukazov\u00e1tko zastavovala na jednotliv\u00fdch namalovan\u00fdch p\u0159edm\u011btech, vyslovovala jejich ozna\u010den\u00ed n\u011bmecky a my jsme to pak v\u0161ichni, najednou, nahlas opakovali. Skoro v\u017edy tam b\u00fdvala namalovan\u00e1 die Lampe, nev\u00edm pro\u010d, pr\u00e1v\u011b lampa. Do hodin n\u011bm\u010diny ob\u010das zav\u00edtal i inspektor s n\u011bjak\u00fdm n\u011bmecky hovo\u0159\u00edc\u00edm \u010dlov\u011bkem. Cel\u00e9 to bylo asi jen form\u00e1ln\u00ed, proto\u017ee nikdo ve t\u0159\u00edd\u011b nerozum\u011bl n\u011bm\u010din\u011b onoho \u010dlov\u011bka a naopak on nemohl rozum\u011bt n\u00e1m a to ani to die Lampe.<\/p>\n

V\u0161echny mal\u00e9 d\u011bti dost\u00e1valy tehdy ve \u0161kole, pro pos\u00edlen\u00ed zdrav\u00ed, ryb\u00ed tuk. Bylo to opravdu odporn\u00e9 a n\u011bkter\u00e9 z d\u011bt\u00ed to nemohly ani spolknout. Sle\u010dna u\u010ditelka n\u00e1m ka\u017ed\u00e9mu tu l\u017e\u00edcovou d\u00e1vku n\u011bjak do pusy dopravila a pak n\u00e1s po jej\u00edm spolknut\u00ed v\u017edy pohladila. Kv\u016fli tomu pohlazen\u00ed to v\u0161echny d\u011bti zvl\u00e1daly. Fuj! Opravdu ta rybina byla hrozn\u011b o\u0161kliv\u00e1, ale to pohlazen\u00ed zato st\u00e1lo. Mysl\u00edm si, \u017ee se to tehdy polykalo jen jednou spole\u010dnou l\u017e\u00edc\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to nikomu nevadilo.<\/p>\n

Sle\u010dna u\u010ditelka m\u011bla neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00fd rukopis a ka\u017ed\u00e9 na\u0161e vysv\u011bd\u010den\u00ed bylo toho dokladem. Ka\u017ed\u00e9 vysv\u011bd\u010den\u00ed se tehdy opravdu tvo\u0159ilo jako jedine\u010dn\u00fd origin\u00e1l a cel\u00e9 ho vypisoval v\u017edy t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditel. Sle\u010dna n\u00e1s u\u010dila dva roky. V t\u00e9 dob\u011b a je\u0161t\u011b d\u00e1le, byl \u0159editelem pan Jaroslav \u0160tolle z Liboce z ulice \u201eZa vokovickou vozovnou.\u201c V prvn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b a to hned v prvn\u00edm pololet\u00ed bylo m\u00e9 vysv\u011bd\u010den\u00ed s jednou zn\u00e1mkou a to jedni\u010dkou a bylo vypsan\u00e9 na tiskopisu u\u017e n\u011bmecky jako \u201eSchulnachricht \u2013 \u0160koln\u00ed zpr\u00e1va\u201c. Byl to rok v\u00e1le\u010dn\u00fd, kdy jsme dost \u010dasto za houk\u00e1n\u00ed sir\u00e9n ut\u00edkali do \u0161koln\u00edho krytu, tam se b\u00e1li a \u010dekali a\u017e op\u011bt sir\u00e9ny ozn\u00e1m\u00ed konec n\u00e1letu. Na konci roku to op\u011bt byla \u201e\u0160koln\u00ed zpr\u00e1va\u201c, ale u\u017e bez n\u011bmeck\u00e9ho textu \u2013 bylo toti\u017e kone\u010dn\u011b po v\u00e1lce! Vysv\u011bd\u010den\u00ed m\u00e1 na sv\u00e9 zadn\u00ed stran\u011b datum 12.6.1945.<\/p>\n

Pak se sle\u010dna Valerie \u0160ediv\u00e1 vdala a ze \u0161koly ode\u0161la. Je\u0161t\u011b si pamatuji, \u017ee jsem se pozd\u011bji \u0161la k n\u00ed dom\u016f pod\u00edvat na jej\u00ed mimino. Byla jsem tehdy ohromena nejenom miminem, ale i domem, ve kter\u00e9m pan\u00ed u\u010ditelka bydlela a je\u0161t\u011b v\u00edce jeho zahradou. D\u016fm, kter\u00fd dosud stoj\u00ed, byl postaven vlevo, hned u hlavn\u00edho vstupu do Hv\u011bzdy naproti restaurace \u201eU Hole\u010dk\u016f\u201c. Zd\u00e1l se mi tehdy obrovsk\u00fd a tak\u00e9 zahrada, ve kter\u00e9 st\u00e1l, tyhle rozm\u011bry m\u011bla. Ur\u010dit\u011b jsem tehdy byla i uvnit\u0159 toho domu, ale jen mlhav\u011b si uv\u011bdomuji, \u017ee tamn\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed bylo zcela odli\u0161n\u00e9 od funkcionalistick\u00e9ho bytu m\u00e9 m\u00e1my a t\u00e1ty v Jene\u010dsk\u00e9 ulici. Nej\u017eiv\u011bj\u0161\u00ed vzpom\u00ednku m\u00e1m bezesporu na rozlehlou zahradu obep\u00ednaj\u00edc\u00ed star\u00fd, solidn\u00ed d\u016fm. P\u016fsobilo to, jako naprosto p\u0159irozen\u00e9 pokra\u010dov\u00e1n\u00ed vlastn\u00ed obory, p\u0159esto, \u017ee byl cel\u00fd d\u016fm od obory odd\u011blen oplocen\u00edm. Bylo tam jen mnohem v\u00edc sv\u011btla ne\u017e v obo\u0159e, to bych odp\u0159\u00eds\u00e1hla i te\u010f, po letech. A v bl\u00edzkosti domu kvetly ur\u010dit\u011b kytky \u2013 asi r\u016f\u017ee. A od branky vedl k domu takov\u00fd nepravideln\u00fd chodn\u00edk, vydl\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd kameny.<\/p>\n

Kdykoli jsem i v hodn\u011b pozd\u011bj\u0161\u00edch letech \u0161la kolem, v\u017edy jsem nakukovala pletivem do t\u00e9 malebn\u00e9, tak trochu lesn\u00ed zahrady a prohl\u00ed\u017eela si jej\u00ed ke\u0159e, stromy a samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee m\u00e9 pozornosti neunikala ani pom\u011brn\u011b velik\u00e1 vila. Tehdy v\u016fbec b\u00fdval takov\u00fd dobr\u00fd zvyk, \u017ee do v\u0161ech zahrad se dalo z chodn\u00edku nahl\u00e9dnout, ona toti\u017e i \u00faprava zahrad cosi vypov\u00eddala o vlastn\u00edm majiteli a on to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. V sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b jsou pozemky v\u011bt\u0161inou neprody\u0161n\u011b uzav\u0159en\u00e9 a kolemjdouc\u00ed u\u017e \u201enakukovac\u00ed\u201c mo\u017enost nem\u00e1. Bohu\u017eel, takto je to dnes i u vily ve kter\u00e9 kdysi \u017eila moje b\u00e1je\u010dn\u00e1 prvn\u00ed pan\u00ed u\u010ditelka, Val\u00e9rie \u0160ediv\u00e1, v ulici Libock\u00e9. N\u011bjak\u00e1 skulina k nakukov\u00e1n\u00ed se tam d\u00e1 naj\u00edt je\u0161t\u011b i dnes \u2013 v\u00edm to zcela ur\u010dit\u011b!<\/p>\n\n

\n
\"\"<\/a>
Tady v tomto dom\u011b \u010d.p. 282, \u017eila pan\u00ed u\u010ditelka Valerie \u0160ediv\u00e1, na kterou si zavzpom\u00ednala pan\u00ed ing. Jana Fafejtov\u00e1. <\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n
\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

\u017d\u00e1ci libock\u00e9 \u0161koly, tak jak l\u00e9ta ub\u00edhala.<\/h2>\n\n\n\n

Kdybyste cht\u011bli tuto gal\u00e9rii doplnit neb n\u011bkoho pozd\u00e1v\u00e1te, Pod\u011blte se s n\u00e1mi o vzpom\u00ednku.<\/p>\n\n\n