Č. p. 42

lkova restaurace u nádraží

Naprosto zbytečně zbouraný objekt. Stál na křižovatce ulic Libocké a Litovické, nedaleko od libocké železniční zastávky.Zbořen kolem roku 1976 v rámci výstavby paneláků v Ruzyňské ulici. Zbyly jen stromy u viaduktu.

Dnes přinášíme ještě jeden, další obrazový dokument o tom, jak vlastně tato hospoda vypadala. Pohlednici z počátku století vydal její majitel pan Veselý jako reklamu pro svou, tehdy dobře prosperující restauraci. Jsou na ní tři obrázky. Na prvním, vlevo nahoře, je pohled na hospodu Libockou ulicí směrem ke Hvězdě. Druhý obrázek vlevo dole zachycuje budovu z druhé opačné strany, od křižovatky do Ruzyně k viaduktu. Na třetím obrázku jsou restaurační místnosti v prvním patře rozsáhlého objektu.
Pan Josef Veselý je v Šestákově libocké kronice z počátku 20. století označen jako majitel domu čp. 42; a jako jeho povolání udává kronika: kovář -hostinský. Původně tedy pan Veselý († 22. 8. 1905) provozoval ještě kovářskou živnost a později vybudoval si při kovárně ještě hospodu. Na indikační skice z r. 1840 je v těchto místech malé stavení a jeho držitelem je domkář Jan Řehoř. Nebyla tu tedy ani kovárna ani hostinec. Přestavba budovy a zřízení hostince je až z doby pozdější, patrně po postavení osobního nádraží v Liboci. Na reprodukované pohlednici je dobře vidět velká jednopatrová budova s dvěma postranními křídly, s krytou verandou v přízemí a dvěma otevřenými terasami v prvním patře, kde se zřejmě za pěkného počasí dalo i pěkně posedět. V přízemí domu byly také krámy; náplň obchodování alespoň jednoho z nich lze rozluštit podle nápisu "Oděvy" na boku jakési předsunuté výkladní skříně.
[Převzato z časopisu Břevnovan, z cyklu "Praha 6 v zapomenutých obrazech 58" , autor prof. Jan Herink]

Hostinec "U Veselých", původně jen selská chalupa, měl od dob zavedení povinného očíslování všech stavení za císaře Josefa II. popisné číslo 42. V písemném elaborátu Josefínského katastru je k číslu 42 poznamenáno: "Chalupa Nro 42 tomu domu patřící" (t.j. patřící ke statku čp. 10, tehdy v majetku pana Antonína Witka ze Salzbergku, na jehož pozemku chalupa stála). V textu Stabilního katastru k Indikační skice z r. 1840 je jako majitel čp. 42 zapsán domkář "Johann Rzehorz" . Kdy přesně vznikla hospoda "U Veselých", nevíme, ale neodchýlíme se jistě moc od pravdy, když její založení přidružíme k době zřízení libocké osobní zastávky na nove zbudované železnici Buštehradské dráhy na počátku šedesátých let 19. století. Však o tom výmluvně vypovídá nejen další užívaný název hospody "U nádraží", ale také reklamní text z "Ročenky Libocké minerálky (sodovky) z královských lesních pramenů české korunní obory Hvězdy" vydané r. 1907: "Při návratu ze Šárky nebo čekáte-li na vlak, sejdete po schůdkách od zimního nádraží pod železniční most do hostince U Veselých". Ty schůdky jsou tu dodnes, pěkně zarostlé křovím ve svahu při výjezdu zpod viaduktu, ale není tu ani libocká zastávka, ze které se tak pěkně jezdilo na houby do Řevničova, ale ani obě nádražní budovy.
[Převzato z časopisu Břevnovan, z cyklu "Praha 6 v zapomenutých obrazech 55" , autor prof. Jan Herink]

...Od věci nebylo ani občas navštívit hostinec U Vlků. To býval zážitek,protože stará paní Vlková měla stále nad sporákem v kuchyni a ve výčepu viset sušené špekáčky. Oproti normálnímu špekáčku měl potom asi třetinovou velikost, ale ta lahoda! Čabajka se musí stydět! Dnešní hygienik by sice nad tímto tovarem plakal, ale všichni jsme to ve zdraví přežili....[ze vzpomínek pana Eduarda Adamce]
 

Nejstarší, doložitelný zápis, kde je uvedeno číslo popisné je o narození a úmrtí Kateřiny *31.5.1783 - †11.4.1785, otec Adalbertus [Vojtěch] Labský operarius [nádeník], matka Dorota. Hospoda zde v žádném případě v té době nebyla. Hlavně zde byla minimálně od konce 18. století kovárna nebo řetězokovárna, tak jako v mnoha dalších libockých staveních. Lze to doložit řadou matričních záznamů. Dokonce i poslední (veřejně přístupný) zápis z roku 1920 nám říká že dne ∞10.6.1920 byli oddáni Rudolf Vlk, strážník bezpečnosti a Marie Veselá, dcera †Josefa Veselého kováře v Dolní Liboci č. 42. Podle reklamy v Ročence libocké minerálky  z roku 1907 tu v té době hostinec být musel. Ale zřejmě ho Josef Veselý někomu pronajal, protože nikde v žádném matričním zápise není uváděn jako hostinský on, ani jeho předci, ani nikdo jiný. Vždy jsou v zápisech uváděni obyvatelé domu s č.p. 42  jako kováři, či řetězokováři.

Koncem 18. století zde působil Kryštof Řehoř, kovář, kterému  jeho žena Alžběta porodila dne *23.3.1789 dceru Marii. Kryštof Řehoř později provozoval kovářské řemeslo v sousedním domě č.p.43.

Další záznam je až ze dne *2.6.1814. Narodil se Jan, (později pokračovatel v kovářském řemesle v č.p.42) otec Jan Řehoř, mistr kovářský (syn Kryštofa Řehoře. narozeného v č.p.43 dne *8.5.1784), matka Anna rozená Krausová. Ta pocházela z německého Würzburgu, kde byl její otec Jiří Kraus felčarem.  Dalšími potomky Jana Řehoře a Anny roz. Krausové jsou Josef *5.4.1816; Anna *26.2.1818 a František *2.3.1820. Pár dní po narození Františka  zemřel dne †29.3.1820  Jan Řehoř, mistr kovářský z Liboce ve věku 36 let na souchotiny.

Anna, aby zabezpečila rodinu i pokračování kovářské živnosti, provdala se dne ∞ 27.2.1821 opět za mistra kovářského Antonína Novotného z Malešic . Spolu měli ještě Matěje *26.1.1822 a Františka * 3.1.1824.

V roce 1836 provozuje  kovářskou živnost prvorozený syn Jana Řehoře a Anny roz. Krausové  Jan (*2.6.1814), mistr kovářsky. V tomto roce se narodil  dne *16.6.1836 další  Jan Řehoř, ale bohužel zemřel na psotník za pouhých 11 dní  †27.6.1836. Poslední záznam, kde se objevuje jméno Jana Řehoře je záznam o narození dcery Marie *15.8.1837: otec Jan Řehoř, mistr kovářský, syn Jana Řehoře a matky Anny rozené Krausové; matka Anna dcera Josefa Jabůrka mistra kovářského ze Železné №20 [u Berouna] a matky Kateřiny rozené Bartošové. To je také poslední záznam, kde se jméno Řehoř v č.p. 42 vyskytuje.

V roce 1842 se objevuje další jméno. Je jím Josef Jabůrek, mistr kovářský, bratr Anny provdané za Jana Řehoře. Jejich rodiče Josef Jabůrek (rovněž mistr kovářský) a Kateřina rozená Bartošová pocházeli ze Železné č.p.20 u Berouna, ale později žili na Zličíně č.p.21.

Josef Jabůrek se oženil v Liboci č.p. 42  dne ∞25.9.1839 s Annou Šestákovou *16.4.1819  z č.p. 14  . Její otec byl Jan Šesták, chalupník a matka Anna, dcera Josefa Kubra, sedláka z č.p. 12 . Anna porodila Josefu Jabůrkovi tyto potomky: Magdalena *27.1.1842; Agnes*16.12.1843; Kateřina *12.11.1844, ta se provdala dne ∞24.2.1868 za Josefa Veselého; Anna*19.8.1846 a Josef *8.9.1848.

Jak jsem se zmínil, dne ∞24.2.1868 se do Liboce  přiženil Josef Veselý kovář původem ze Skutíčka (u Skutče). Vzal si za ženu Kateřinu Jabůrkovou *12.11.1844. Z nějakého důvodu ale rodina žila na statku č.p. 12, odkud pocházela babička Kateřiny Jabůrkové Anna, rozená Kubrová. Tady, na statku č.p. 12 se narodili synové Josef *18.12.1871 a  Václav *5.3.1878. Až v záznamu o narození Marie *23.2.1883 ( ta se provdala ∞10.6.1920 za Rudolfa Vlka *28.10.1889) je uvedeno č.p. 42.  Od těch dob se zde zřejmě říkalo "U Veselých", ale po hospodě stále žádná stopa. Josef Veselý zemřel †22.8.1905. V zápise o úmrtí je uveden jako mistr řetězokovář.

Dne ∞16.6.1900 uzavřel Josef *18.12.1871 sňatek s Boženou Plíhalovou a tím stojí u kovadliny Josef Veselý mladší,  řetězokovář a opět o hostinské živnosti ani zmínka, ale připomeňme si, že podle té  reklamy v Ročence libocké minerálky  z roku 1907 tu  hostinec být musel. Manželům Josefu a Boženě Veselých se zde narodila tato dítka: Jaroslav *22.11.1900; Jindřich *28.8.1904 a Magdalena *19.5.1907.

Vyprávění zakončíme sňatkem Marie Veselé *23.2.1883 a Rudolfa Vlka *28.10.1889 bezpečnostního strážníka v Praze IV (Hradčany). Sňatek se uskutečnil v Liboci dne ∞10.6.1920. A od tohoto data se zde mohlo říkat "U Vlků". Jaké byly další osudy rodiny nevím. Možná by mohli pomoci někteří pamětníci. Paní Vlková je zachycena na fotografii pořízené v hospodě asi kolem roku 1945. Stojí pod hodinami. Pro její plnoštíhlou postavu se zde také říkalo žertem "U kulatý báby". Ani nevím, jestli se dožila smutného konce jejich hospody.

Toto je opis reklamy v Ročence libocké minerálky  z roku 1907 dokazující, že v roce 1907 zde hostinec existoval. 

Vlkova restaurace asi v době největšího rozkvětu. Jak je vidět v objektu bylo i několik obchůdků.

Hospoda těsně před zbouráním. Ten strom za hospodou stojí dodnes.

Hospoda těsně před zbouráním. Ta ulice vedoucí doleva je Litovická. Vpravo je zeď patřící usedlosti č.p.10. V ní byla, právě naproti Litovické, kaplička sv. Jana Nepomuckého.

Hospoda těsně před zbouráním. Ta ulice vedoucí doleva je Litovická.

Další úžasná fotografie hospody U Veselých, později U Vlků. Vpravo je zeď patřící usedlosti č.p.10.  © pí. Šrámová

Situace v roce 2008, zůstaly jen stromy a viadukt

Situace v roce 2008, ale opačným směrem. 

Vlevo je veranda hospody a přes ulici kaplička. Pohled z Litovické. [z časopisu Břevnovan]

Kaplička před zbouráním.

Interier hospody a pod hodinami paní Marie Vlková. Neznáte ještě někoho?

Králíkářské trhy "U Vlků", květen 1959 [VTom]

Kdo všechno žil a pracoval v č. p. 42

∞24.2.1868 ženich Veselý Josef, kovář z Dobrovíze příslušník obce Skutýček [Skutíčko] okresu skutečského, syn Tomáše Veselého ze Skutýčka č.d.43 matky Rosalie, rozené Polanských z Mrakotína; nevěsta Kateřina, dcera Josefa Jabůrka, mistra kovářského z Dolní Liboce č.d. 12, matky Anny rozené Šestákovy z Dolní Liboce.