- Správce obory, Rödlova restaurace
- Letohrádek Hvězda
- Hájenka, císařská kuchyně
- Altánek
- Brány a oplocení
- Mokřady a voda
- Pískovcové skály a lomy
- Smutné místo naší historie
bora
Hvězda se stejnojmenným letohrádkem patří k největším
pozoruhodnostem v Liboci. Psát zde rozsáhlé pojednání o letohrádku a
oboře by bylo zbytečné. Velmi pěkně je to uděláno na místopisných stránkách
místopisných stránkách. Takže zde jen několik vět z libocké
kroniky: Jenom na stráni Bělohorské dědiny
Motola na jižní straně se klonící, zachoval se háj, který na
počátku 15. století patřil staroměstskému měšťanu Názovi a později
pak jeho rodině. Ale již roku 1485 i na háj Názovský došlo, an byl
pod roční plat ku štěpení vinic vysázen. Některé vinice a chmelnice
tyto náležely měšťanům pražským, ale nejvěrší část jich byla
majetkem kláštera břevnovského, od kteréhož to král Ferdinand na
vysočině bělohorské ony pozemky r.1534 zakoupil, aby nnnna nich
novou královskou oboru založil. Zakrátko nato chovalo se v nové
oboře takové množství vysoké i nízké zvěře, že obora musela býti
roku 1541 obehnána vysokou zdí -plotem – dřevěným 2 sáhy vysokým,
aby zvěř odtud do okolí se z ní nerozbíhala.
Č. p. 1 Dům správce obory – oborníka a Rödlova restaurace „Hvězda“
Vejdete li do obory vchodem z Libocké ulice, hned po pravé straně je budova, kde sídlil správce obory – oborník. Dům byl zřejmě postaven ve stejné době jako letohrádek v renesančním slohu, v 18. století byl přestavěn do dnešní klasicistní podoby. V domě byla provozována též restaurace. Podle dobových pohlednic z přelomu 19. a 20 století ji provozoval pan Karel Rödl. V létě sloužila jako zahradní restaurace. Stolky byly umístěny přibližně v místě, kde je dnes socha Jana Roháče z Dubé.
Letohrádek Hvězda ve fotografii
Letohrádek Hvězda byl postaven v letech 1555 až 1556 rakouským arcivévodou Ferdinandem Tyrolským, místodržícím v Čechách. Ferdinand Tyrolský sám položil základní kámen k letohrádku 27. června 1555.
Č. p. 86 Hájenka a císařská kuchyně
Hned vedle letohrádku je objekt, kde bývala císařská kuchyně a hájenka. Postaveno současně s výstavbou letohrádku.
Altánek
Brány a oplocení obory
Mokřady a voda v oboře
Pískovcové skály a lomy
V oboře je několik pískovcových skal, kde se těžil kámen ke stavebním účelům. Více naleznete na stránce Libocké podzemí. Tady jen malá ukázka, jak měl být upraven prostor největšího lomu nedaleko „Světlušky“. Měl zde vzniknout jakýsi amfiteátr s využitím vyhloubených štol do pískovcové skály. Na drobné štoly si pamatuji, ale ty už byly dávno zasypány a zaveleny utrženým masivem:
Smutné místo naší historie
Blíží se 8. listopadu a já jsem se zašel podívat se svým vnoučkem na místa, kde před 390 léty skončila bělohorská bitva poslední šarvátkou pravě u zdi obory. Když půjdete oborou kolem jihozápadní oborní zdi, je jedno jestli od Vypichu, nebo z Ruzyně, narazíte asi v polovině cesty na jakýsi most přes údolíčko, kde asi kdysi tekl potok kolem Světličky. U vnější strany oborní zdi údolíčko pokračuje do nevelkého dolíku. Právě sem se stahoval moravský pluk hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika s tím, že proniknou do obory a spojí se se zálohami, které v oboře vyčkávaly na nějaký rozkaz, ačkoliv se za zdmi odehrávala již téměř hodinová bitva. Otvor, který je ve zdi obory tu byl také, ale zamřížovaný ( já si pamatuji na kovaná vrátka, ale ty už dávno někdo ukradl). Stavovští vojáci byli nucení v této pasti zahájit kruhovou obranu proti velké přesile císařských. Traduje se, že v dolíku bylo až sedm vrstev padlých. Zkrvavený hrabě Šlik byl prý zajat jako poslední, s mečem v ruce.
Místo je smutné dodnes. Plno výkalů a sajrajtu, ale i krámů od hodných sousedů, kteří se zde zbavují nepotřebného.
Jaroslav Šerák, podzim 2010
Z druhé strany zdi je jakýsi můstek přes potok, kterým protékala voda ze svahu za oborní zdí…
….K tomu sloužil otvor, který byl ke smůle Šlikových spolubojovníků opatřen mříží. Dnes by to měli jednodušší, ale určitě by se jim zvedl žaludek z toho sajrajtu.
Komentáře