Rubrika:Všechny příspěvky

V Liboci a Ruzyni bylo mnoho drobných i větších obchodů a provozoven se službami všeho druhu. Holiči, truhláři, koláři, sklenáři, zedníci…a mnoho dalších profesí, které přinášeli libockým obživu. Těm je věnována rubrika „Služby a obchody“. Zvláštní rubriky jsou věnovány zemědělcům, kovářům a řetězokovářům, mlíkařům, zedníkům a řezníkům. Samostatnou rubrikou jsou též libocké a ruzyňské hospody a podobná zařízení.

Stránka Vám představí několik významných osobností. Jsou to lidé, kteří se zasloužili o rozvoj naší obce, rychtáři, starostové, historici, duchovní, vlastenci. Samozřejmě neznáme všechny. Jestli někoho znáte, rádi doplníme.

V roce 1959 byla otevřena nová libocká škola ve Vlastině ulici a sem se přestěhovaly děti ze školičky v ulici U Silnice a přibyli žáci z vyšších ročníků, kteří dříve navštěvovali školu v Ruzyni, nebo ve Vokovicích. I to je také historie. Dnes je tady, díky výši školného, pro většinu libockých dětí nedostupná, „The Prague British School“. Je to divnej svět, divný věci, když se jinde pořádají sbírky, aby si děti chudých rodičů, kterým se běžně říká „socky“, mohly koupit školní obědy. Psáno v roce 2017.

Lékaře, MUDr. Ladislava Kůrku, znalo několik generací libockých pacientů, o které pečoval, a které léčil. Měl svou ordinaci praktického lékaře právě v přízemí tohoto domu již v období 2. světové války, možná i dříve a pokud si pamatuji, tak s praxí skončil někdy koncem sedmdesátých let. Poté zde ordinovaly postupně ještě dvě lékařky. Definitivně ordinace praktického lékaře tady skončila někdy v plovině osmdesátých let.

Dnes jim bude přes devadesát a ty, jež o ně s láskou pečovaly již nežijí. Ano, hovoříme o dětech z mateřské školy ve Sbíhavé ulici a jejich paních učitelkách, kuchařkách, školnicích i uklízečkách, kteří v roce 1936 zahajovaly provoz v nové, na tehdejší poměry velmi moderní mateřské školy a jeslí. Asi rády opouštěly prostory libocké školy u kostela a uvítaly čisté a světlé prostředí, které jim nová budova nabízela. Na stránce jsou použity materiály ze školní kroniky a školních alb, s laskavým svolením paní ředitelky Bc. Heleny Petříčkové.

Zajímavá, památkově chráněná stavba z roku 1891, ve stylu novorenesančních italských vil v ulici Na Vypichu, patřila původně rodině Kirchnerů z Neukirchenu. Postavil ji Jan (*1866), okresní hejtman místodržitelství v Praze. Vzorně udržovaná se v podstatě dochovala ve své původní kráse dodnes. Měl jsem štěstí, že se mi ozval pan Pavel Vaněk, který vlastní fotografické desky z pozůstalosti po následném majiteli této vily, pana Soudka a dovolil jejich zveřejnění. Fotky údajně pocházejí z období kolem roku 1924.

Bývala to nejkrásnější vila v širém okolí a možná i v celé Praze. Vilu postavil kolem roku 1871 architekt Zdenko Schubert von Soldern *1844 †1922, pro svého bratra, právníka JUDr E. Schuberta.

Tento zvláštní a krásný dům, jehož vlastníky bývali potomci šlechtického rodu Eysselt – Klimpély, měl původní číslo popisné 24, patřící do katastru Horní Liboce. To už ale není pravda. Bohužel se vše změnilo dne 25.7.2018, kdy dům kolem poledne zachvátily plameny.

Jdete li v létě po Libocké ulici, tuto vilu ani nezaregistrujete, protože je schována za zděným plotem a hustým stromovím. Lepší pohled na ni je z ulice Sestupné. U těch oken v prvním poschodí Julius Zeyer sedával, když zde psal svůj Vyšehrad.

Kdysi č.p.1 v katastru Horní Liboce. Tento dům, který vidíte dole na obrázku vlastnil František Holeček (*8.7.1833) a tady se narodil i jeho syn Václav (*4.11.1863). Ten Václav Holeček, který začal provozovat hostinskou živnost v Horní Liboci č.p.18 dnes č.p. 268. Domek na snímku stál na místě dnešní honosné stavby č.p. 251 a byl dříve zapsán v katastru jako nemovitá kulturní památka.

Vraťme se ve vzpomínkách na květen 1945, kdy byla v Jenečské ulici zastřelena paní Anna Kabeláčová. Tuto tragickou událost nám popsal pan Eduard Adamec, který bydlel v sousedním domě.