Ještě k hospodě „Na růžku“. Tam byl po mnoho let majitelem pan Zájeda. Jinak se jí říkalo:“U kulaté báby“. Snad pro korpulentnost jeho paní. V témže domě byl také obchod, tedy lépe řečeno obchůdek se zeleninou a ovocem. Vlastnil ho pan Pánek a provozoval prodej v zimě ve sklepě a za pěkného počasí vyndal na chodník stůl a prodával venku.V prvním patře sousedního domu měl ještě ordinaci dentista Müller. Tomu visel pod okny v patře plechový štít s označením: „DENTIST – DENTISTA.“ 5. května byl tento štít stržen a s rámusem dopadl na chodník. Tyto informace a události se vztahují k Ulici Za vokovickou vozovnou, kde jsem s rodiči bydlel a to v domě č.p.365/13 ve třetím patře. V té době mi bylo bez dvou týdnů devět let.[ze vzpomínek pana Eduarda Adamce]
Rubrika:Libocké a ruzyňské hospody
Prý bývalo v Liboci celkem třináct hospod a restaurací. Mnohé z nich sloužily jako zájezdní hostince, tedy něco jako dnešní motoresty, jiné jako výletní restaurace, protože Liboc byla ještě nedávno výletním místem pro obyvatele vnitřní Prahy, kteří dychtili po krásách obory Hvězda a Divoké Šárky a znaveni, rádi zasedli k dobrému obědu, studenému pivku, s kulisou staropražských písniček k tanci i poslechu. Ale některé hospody sehrály i důležitou roli ve společenském, politickém i kulturním životě obce. Nebylo kulturních domů, agitačních středisek a co já vím, co ještě si vymyslíme. Hospoda byla věcí veřejnou a společensky prospěšnou. Zde se odehrávaly schůze konšelů, zde řešil rychtář všeliké spory, často i ručně. Zde později probíhaly schůze obecního zastupitelstva. Zde probíhaly politické intriky a třenice. Ale hrálo se tady i divadlo. Tady působila pěvecká sdružení, první sportovní akce Sokola a DTJ, valné hromady sboru dobrovolných hasičů. Tady se lidé sešli na různých tancovačkách, bálech. Tady vyrostla ona sousedská sounáležitost, která nám dnes tak chybí. Proto si myslíme, že libocké a ruzyňské hospody, ať již zaniklé, nebo dodnes fungující, si zaslouží samostatnou kapitolu na těchto stránkách.
Č.p. 292 sodovkárna pana Hudce
Eldorado byla restaurace a sodovkárna pana Františka Hudce založená roku 1898. Pro hosty tu byl také kuželník, ale i kulečník a houpačka. Pořádaly se tu často koncerty při nichž se podávalo dobře vyleželé pivo a víno. Byla tu i vyhlášená sodovkárna, která zpracovávala minerální vodu z místních pramenů pod názvem „Libocká“. O kvalitách a dobrozdáních této minerální vody si můžete přečíst zde. Jeden čas zde bývalo i řeznictví, kam chodili nakupovat i obyvatelé nedalekého, nově vybudovaného sídliště Petřiny. Ale to už tady hospoda nebyla.
Č.p. 278 „U Hroníků“
Hned za restaurací a sodovkárnou pana Hudce bývala jednopatrová budova, kde na zahradě měla modlitebnu československá církev husitská a kde bylo i sídlo tělovýchovné organizace Orel. Zde provozoval také své pohostinství pan Hroník. Dokonce se zde hrávalo i divadlo. Vše podle vzpomínek †A. Mareše.
Č.p. 268 „U České koruny“
Toto není záznam z kroniky, ale vyprávění pana Bohumila Holečka – prapravnuka pražského měšťanosty Matyáše Holečka, potomka vladyků Holečků z Holedče. Předek Matyáš ….dostal 5. února 1535 od krále Ferdinanda I. dekret, který mu dával právo otevřít si hospodu a navíc ho povýšil na „měšťanostu erbovního“…. Před dvěma sty lety Holečkovi postavili novější zahradní hospodu hned naproti vchodu do obory. Tu potom vyhledávali nejen místní usedlíci, mezi nimi také Julius Zeyer… Se Zeyerem zde často sedával Antonín Dvořák, nejedním douškem se osvěžil Jan Neruda, Vítězslav Halek….Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, Max Švabinský, Ema Destinová, Eliška Krásnohorská…..
Č.p. 277 „U Dvořáků“
V Libocké, kousek pod Tampovou restaurací byla kavárna a hostinec pana Dvořáka. O její bývalé slávě svědčí jen fragment nápisu – na snímku vpravo vedle keře -viz též detail.
Č.p. 271 „U Tampů“
Hned, naproti hospody „U české koruny“, byla při hlavním vchodu do obory Hvězda další velká zahradní restaurace pana Tampy. Restaurace měla krytou verandu s jevištěm. Později pronajal hospodu pan Doležal, proto se zde ještě než došlo k přestavbě, říkalo „U Doležalů“ .
Č.p. 233 „U Šafránků
Nedaleko od Landovy restaurace „U Džbánu“ bývala další restaurace pana Šafránka. Asi bychom na ni zapomněli, nebýt pamětníka, pana Eduarda Adamce, který nám o ní sdělil: „….já jsem tam jako malý chlapec za války chodil tátovi pro to umělé pivo. Myslím, že mu říkali „pivolín“.Ta hospoda měla i zahradu od Kladenské ulice [dnešní Evropská].
Č.p. 226 „U Džbánu“
Tato restaurace patří mezi ty, které nemají tak dlouhou historii jakou pamatují hospody ve staré Liboci v okolí kostela. Byla otevřena v roce 1934 rodinou Landů. Leží v zástavbě bytových domů a vilek mezi ulicemi Jenečskou a Evropskou a má dva vchody. Hlavní z Evropské, přes předzahrádku, kde se krásně sedělo pod kaštany a druhý vchod z Jenečské. Podívejme se na několik, již historických fotografií, které poskytli potomci zakladatelů této restaurace. Přežila dodnes, přes doby dobré i zlé.
Č. p. 134 hotel pana Verbíře
Počítáno od Evropské, potom je to první restaurace v Libocké ulici, protože stojí právě na rohu těchto ulic. Oficiálně „Nad Šárkou“, ale místní stále říkají „Hotýlek“ i když zde hotel dávno není. Zato je tu malý pivovar. Ten tu tehdy nebyl. Podle pamětí pana Paláta zde kdysi stával domek se závorou, kde se vybíralo mýto. V domku bydlel mýtný, který vybíral jízdní daň. Posledním mýtným byl stařičký pan Řezáč.
Č.p. 115 Břevnov „U Velasů“
Tato hospoda vlastně do libockých hospod nepatří, protože v ulici Sestupná byla na té straně domů, které patří do břevnovského katastru (č. p. 115 je z Břevnova), zatímco domy naproti jsou v katastru libockém. Ale mapy jsou mapy a život je život. Sestupná na naše stránky rozhodně patří. Hospoda byla v provozu ještě na přelomu 60. a 70. let 20. století . Od té doby je objekt neudržován a již několik let chátrá až dochátral. Počátkem března 2017 byl nemilosrdně stržen.
Č. p. 42 Restaurace U Vlků
Naprosto zbytečně zbouraný objekt. Stál na křižovatce ulic Libocké a Litovické, nedaleko od libocké železniční zastávky. Zbořen kolem roku 1976 v rámci výstavby paneláků v Ruzyňské ulici. Zbyly jen stromy u viaduktu.
Č.p. 36 hostinec U Kučerů
Kučerova restaurace.
Další, neméně významnou libockou hospodou je hostinec o kterém lze právem tvrdit, že byl nejstarším hostincem v Liboci. Při číslování domů kolem roku 1770 bylo této usedlosti přiděleno číslo popisné 36. I když v matrikách starších jsou záznamy, které mohou mít souvislost s tímto domem, uvádíme zde pouze záznamy, ke je číslo popisné uvedeno, abychom vyloučili možná mylná tvrzení.
Č. p. 31 Ruzyně – hospoda Na Kovárně
Říká se tady sice „Na Kovárně“, ale v matrikách jsem nenalezl jediný záznam, že by tady nějací kováři žili. Ale hostinec zde byl prokazatelně již v roce 1772. To se Václavu Kučerovi, šenkýři ( je uveden latinsky caupo tj. šenkýř, hospodský) a Dorotě narodil dne*28.12.1772 syn Jan.
Č.p. 31 hostinec p. Václava Švarce
Počítáno odshora, od Petřin, bývala to v pořadí šestá hospoda na Libocké. Historie nemovitosti je doložena již v roce 1771. To se zde narodila 4. června ševci Václavu Löblovi a Kateřině dcera Dorota. V domě se následovně vystřídalo několik rodin jejíchž otcové měli různá povoláni. Tady uvádím vždy jen prvního zjištěného potomka. U dalších potomku jsou uvedeny údaje u fotografií zápisů o jejich narození.
Č.p. 22 – Ruzyně hospoda „Na Nové“
Na bývalé formanské cestě ze Slaného, Loun a Chomutova do Prahy a na Plzeň, na bývalé ruzyňské návsi v č.p 22 byla nejprve kovárna. Místo bylo zvoleno velmi dobře. Hned u vjezdu do vesnice. Tady, nedaleko od hostince v č.p. 20 se určitě překovávali koně formanů a opravovaly jejich vozy. Až později, když s rozvojem železnice formanskému řemeslu téměř odzvonilo, zde byla zřízena hospoda. S úbytkem formanských vozů také nebylo potřeba tolik kovářů poblíž starých formanských cest.
Č.p. 20 Ruzyně – hospoda „U Maříků“
Na bývalé formanské cestě ze Slaného, Loun a Chomutova do Prahy a na Plzeň, bývala zájezdní hospoda „U Maříků“. Objekt na bývalé ruzyňské návsi, naproti věznici stojí dodnes, přestavěn na bytový dům a po hospodě jakoby se slehla zem. Prohlídkou matrik narozených se podařilo vytvořit alespoň částečný obrázek historie této hospody.
Č. p. 41 a 356 Dívčí skok a hořejší mlýn v Divoké Šárce
Vúdolí Divoké Šárky se na Šáreckém potoce nacházely dva mlýny. Tato stránka je věnována hořejšímu mlýnu, který se nacházel nedaleko od místa, kde je dnes hospoda "Dívčí skok", těsně pod koupalištěm. Na mapě Josefského katastru z roku 1840 je nazván jako Tučkův mlýn -Tuczkische Mühle podle tehdejšího vlastníka, mlynáře Jana Tučka. Pod koupalištěm se cesta …
Pokračovat ve čtení Č. p. 41 a 356 Dívčí skok a hořejší mlýn v Divoké Šárce
Č.p. 1 a 86 obora Hvězda
Správce obory, Rödlova restaurace Letohrádek Hvězda Hájenka, císařská kuchyně Altánek Brány a oplocení Mokřady a voda Pískovcové skály a lomy Smutné místo naší historie bora Hvězda se stejnojmenným letohrádkem patří k největším pozoruhodnostem v Liboci. Psát zde rozsáhlé pojednání o letohrádku a oboře by bylo zbytečné. Velmi pěkně je to uděláno na místopisných stránkách místopisných …
Pokračovat ve čtení Č.p. 1 a 86 obora Hvězda
