Č. p. 3 cukrovar a věznice v Ruzyni

Na místě dnešní vazební věznice v Ruzyni, Staré náměstí č.p. 3, stával cukrovar, který byl postaven na místě staršího hospodářského dvora firmou Hugo von Strassern v roce 1836. Postupně byl provoz modernizován a rozšiřován. Byla zde dokonce i výroba spodia,  které se používalo k rafinaci cukru. Když si uvědomíme, že se spodium vyrábělo z kostí jatečních zvířat pyrolýzou, musel to být široko daleko hrozný smrad.  Všemu tomu šéfoval František Löffel zuckerrafinär (spodiumfabrikant) na ruzyňské fabrice, čili továrník v ruzyňském cukrovaru a mimo jiné asi majitel domu č.p. 22. Na přelomu 19. a 20. století byl správcem cukrovaru Antonín Kubát, majitel domu č.p. 9 v Liboci.  Cukrovar fungoval do roku 1921 a v roce 1928 jej zakoupil Zemský správní výbor za 900 000 Kč. V roce 1932 rozhodlo zemské zastupitelstvo, že na místo cukrovaru bude přesunuta donucovací pracovna z Hradčan a sousední zemský statek využit „k provádění zákona o nucených pracovních koloniích a bude poskytovati chovancům zaměstnání v zemědělské práci“. V roce 1933 Národní listy oznamují blížící se zahájení stavby: „Donucovací pracovna v Ruzýni, budovaná zemí Českou, má býti postavena s největším urychlením, protože dosavadní ústavy toho druhu již nevyhovují. Náklad na stavbu bude činiti 13 milionů Kč.“ Budovy cukrovaru měly být podle prvních plánů adaptovány, jenže se zjistilo, že špatný stav konstrukcí neumožňuje jejich nové využití. Vše kromě komína a některých budov mimo hlavní objekt, jako například budova správce a hospodářské budovy v severní části areálu bylo tedy zbořeno a v průběhu let 1934–1935 byla dle návrhu Ing. Karla Domanského postavena firmou Ing. Jakub Domanský donucovací pracovna. Nové budovy v půdorysném tvaru písmene U komín obklopily a ten se tak stal dominantou vzniklého nádvoří. I když byl komín částečně ubourán na dnešních 47m, doplněn o nádrž vodojemu, podepřenou na obvodu osmi železobetonovými sloupy a obezděn režným zdivem, stal se i dominantou celé Ruzyně. Po dostavbě objektu, v roce 1935, sem byla přemístěna z Hradčan zemská donucovací pracovna. Po II. světové válce bylo v donucovací pracovně zřízeno oddělení, které sloužilo jako internační tábor. V roce 1949 převzala Zemskou donucovací pracovnu Státní bezpečnost a v padesátých letech jí přebudovala na věznici převážně vazební. K vazebním účelům slouží dodnes.

Na závěr ještě malá zajímavost: V ruzyňském cukrovaru byl před první světovou válkou zaměstnán František Strašlipka z Hostivice. Jestli vám to jméno nic neříká, tak si klikněte možná vás to překvapí.