ůvodně Šestákův statek č. p. 7 v Dolní Liboci, na Libocké ul. č. 45, zvaný postupně "U Holubů", "U Šestáků" a naposled "U Tůmů", býval jednou ze základních, nečetných velkých hospodářských usedlostí v samém jádru starobylé selské obce Liboc v neširoké plošině nivy Litovického potoka mezi návrším obory Hvězdy a skalnatým údolím Divoké Šárky.
V současné době je přímo ve středu změn libocké obce pod kostelem, změn, které začaly velikými přestavbami v okolí potoka v polovině sedmdesátých let a pokračují nyní.na druhém břehu potoka jižně od můstku přes potok "U Brůdku".
Zmizelá usedlost, statek čp. 7, zabíral svým dvořištěm velkou část lučních pozemků jižně od potoka v oblouku od ruzyňského okraje obory až k Brůdku. Dvůr statku byl v bocích vymezen dvěma hloubkovými trakty obytných a hospodářských budov se štíty do Libocké ulice i do luk za statkem. Na západě bylo nádvoří uzavřeno velkým stavením stodol. Dnes už severní křídlo i stodoly zmizely, ustoupily nové výstavbě osmi rodinných domků, sestavených do tří řad, sledujících půdorysně původní zástavbu statku. Novou výstavbu doplňují ještě tři solitérní rodinné domky za jižním křídlem starého statku, křídlem jediným, které po padesátileté devastaci objektu zůstalo dodnes v použitelném stavu.
Přestavbou se uzavírá historie starobylého statku, který po více než 250 let spoluvytvářel venkovskou tvář zemědělské osady Liboc. Uzavřena je ale také i historie selského rodu Šestáků, kterou v historických dokladech můžeme vysledovat v paměti času ještě hlouběji. Rod Šestáků z čp. 7 nebyl v Liboci jediný toho jména. Kromě druhého významného rodu Šestáků v čp. 18 u libockého rybníka můžeme v době tvoření stabilního katastru kolem r. 1840 najít jméno Šesták ještě i v řadě dalších stavení.
První zmínku u čp. 7 máme k roku 1707: o libockém vrchnostenském rychtáři Matěji Šestákovi. V písemném operátu Josefinského katastru z r. 1775 je jako držitel gruntu čp. 7 uveden Jan Šesták. Jeho hospodářství je označeno jako chalupa. Život dalšího majitele usedlosti z rodu Šestáků překlenuje rozhraní osmnáctého a devatenáctého století. Václav Šesták se narodil 13.9.1787, dožil se 74 let a zemřel na výměnku 30.10.1862. Václav Šesták byl dlouholetým libockým rychtářem od 20. let devatenáctého století do sklonku let čtyřicátých, kdy byla funkce vrchnostenského rychtáře zrušena. Ve stabilním katastru z roku 1840 je Václav Šesták označen jako celoláník, tedy v nejvyšší kategorii daňového ocenění. V tehdejší Liboci byly tak oceněny jen čtyři grunty: čp. 7, 10, 12 a 18. Na indikační skice libockého katastrálního území, uložené dnes ve státním archivu je také Václav Šesták jako libocký rychtář s dalšími osobnostmi vlastnoručně podepsán. V libocké farní kronice je vylíčen jako známá libocká osobnost: „Byl vysloužilý kyrysar, rázné povahy, rozměrů i postavy těla obrovské, což prý mu při vykonávání rychtářského úřadu dodávalo vážnosti i respektu u poddaných.“
Když Václav Šesták s manželkou Magdalenou roz. Slabochovou z Ouhonic předával držení statku nejstaršímu synovi Josefovi (nar. 30. 11. 1823 – 16.6.1897) a stal se na plných 15 let vejminkářem, měl u sebe na statku ještě další své tři děti: dceru Annu (1825) a dva syny – Václava (1832) a Jana (1834). Anna se brzy provdala za rolníka Václava Piskáčka v Ruzyni. O osudu Václava Šestáka jsem nenašel dalších zmínek, asi se někam přiženil. Jeho mladší bratr Jan šel, asi jednadvacetiletý, na vojnu. Po návratu, možná až po osmi letech, mu nabídl ruzyňský švagr, sedlák Václav Piskáček, aby převzal péči o Velkou hospodu na Bílé Hoře a hospodářství při ní. V paměti rodu Piskáčků zůstal strýc Jan z Liboce jako široko daleko známý hostinský a dobrý hospodář z Velké hospody bělohorské, k jejíž popularitě náramně přispíval svým vzrůstem, silou a rázností (to všecko měl po otci Václavovi). Zemřel ale poměrně mlád, v roce 1878, teprve čtyřiačtyřicetiletý hospodář na rodném statku čp. 7 v Liboci, Josef Šesták, se 25. 9. 1849 oženil s Antonií roz. Haškovou také z Ouhonic. Měli spolu dcerku Annu. Při druhém dítěti, Františkovi, však mladá paní Šestáková spolu s novorozenětem 15. ledna 1854 zemřela. Josef Šesták se příštího roku znovu oženil, a s druhou manželkou Eleonorou [roz. Haškovou, sestrou jeho první manželky], měli další čtyři děti: Františka, Václava, Matěje a Antonii. I v obecních záležitostech následoval Josef Šesták svého otce Václava. Byl od roku 1861 až do roku 1867 libockým představeným (to už byla funkce volená). Za svého působení prožil s libockou obcí pruskou okupaci v r. 1866 a pak i následnou velkou epidemii cholery, která si vyžádala mnoho obětí.
I další držitel rodného statku, druhorozený Josefův syn Václav, nar. 20.1.1858, se v obci podílel na věcech veřejných. Byl v prvním zastupitelstvu společné obce Dolního a Horního Liboce od roku 1892, a v dalším období v letech 1899 – 1902 byl za starostenství Josefa Ruprechta prvním radním. Zemřel však také poměrně mlád, jako 46letý 10. března 1904 a zanechal po sobě sirotky, dvě dcerky, Marii *7.10.1887 [Marie zemřela v Mostě 1.1.1952, je to v poznámce na záznamu o jejím sňatku dne 9.9.1908 s libockým učielem Ferdinandem Houžvičkou], a Annu* 13.8.1889. [Matkou dcer byla Alžběta rozená Kratochvílová ze Středokluk †3.10.1905] Václavem vymřel vlastně po meči ve statku čp. 7 rod Šestáků. Podle nového hospodáře Václava Tůmy [*26.11.1877-†7.9.1933], který se do statku přiženil [vzal si Annu Šestákovou 7.2.1907, zřejmě zemřela po roce1933, ale nepodařilo se objevit záznam o jejím úmrtí] , začalo se statku říkat „U Tůmů“. Na starého pantátu Tůmu a jeho paní ze statku čp. 7 si ještě dodnes už nemnozí libočtí pamětníci vzpomínají jako na dobré, laskavé sousedy. Já sám se pamatuji, jak se u vrat statku stavíval jeden ze čtyř oltářů, ke kterým se v Liboci o svátku Božího Těla putovalo.
Tůmovi měli jediného syna, dědice a pokračovatele v zemědělské činnosti. A právě tento syn, Ota Tůma [*13.7.1908], se dočkal hořkého konce nejen rodného statku, ale i veškerého zemědělského stavu v Liboci. V roce 1948 mu byl statek nejen vyvlastněn, ale i on sám s rodinou byl vystěhován z Prahy, do Turska. Moje vynikající informátorka a pamětnice věcí libockých, rodačka z čp. 20 od libockého rybníka, paní Vlasta Barešová, roz. Procházková, si dodnes pamatuje, jak její otec přišel domů se zprávou: „Tak už taky vystěhovali Tůmovic Otu z Liboce!“ Nakonec se rodina Tůmova přece jen dočkala alespoň náhrady za uloupený majetek: v restituci obdrželi statek nazpět, samozřejmě zpustošený a zchátralý. A teď se místo něj zdvíhá nová zástavba, nové domy k bydlení. A zdá se, že docela citlivě zapadnou do okolí a alespoň trochu připomenou starou obec Liboc. Jak ale ve skutečnosti vypadala, to zůstane zachováno jen na starých fotografiích a v plánech. Nejstarší z nich, plán libockého hradního vodovodu a hradního potoka Fr. Ant. Leopolda Klose z r. 1723 má i přes jistou schematičnost vlastně první plánové zobrazení Liboce; má velmi přesné rozmístění kostela, fary i statků a cest mezi nimi. Je tu i potok a brod přes něj, a jižně od něj je dvěma staveními zakreslen i statek s pozdějším popisným číslem 7 „U Šestáků“.
prof. Jan Herink: Šestákův statek v Liboci
Převzato z časopisu Břevnovan „Praha 6 v zapomenutých obrazech 62“
Poznámky a odkazy Jar. Šerák
Z libockých matrik
Komentáře