yly
tedy zbourány zbytky dvou zruinovaných, nevyužívaných – ale v Liboci
bohužel nejviditelnějších – obytných a hospodářských budov starých
zemědělských usedlostí s popisnými čísly 12 a 13. Jejich uvolněné,
sousedící stavební parcely, dvory a zahrady, ohraničené potokem,
ulicí U stanice a i ulicí Libockou, vytvořily rozsáhlý prostor,
určený k podobné zástavbě rodinných domů jako v areálu bývalého
statku čp. 7 jižně od potoka. Připomeňme si alespoň trochu historii
těchto dvou kmenových libockých statků. Statek severnější s čp. 12
měl větší výměr polí a luk. V pramenech k roku 1840 je jeho majitel
popisován jako láník (celoláník) kdežto u čp. 13 byl hospodář
ohodnocen jako půlláník. Statek čp. 12 nesl dřive pojmenování "U
Kozáků" a říkalo se mu tak ještě i v polovině devatenáctého století,
kdy tu už hospodařili Kubrové. Po starém rodu Kozáků se nazývá také
dodnes větší, severnější skála nad průrvou Šáreckého potoka. Na této
"Kozákově skále" bývala v předhistorické době akropole významného
Šáreckého hradiště.
K roku 1767 se v Liboci na statku uvádí sedlák Jan Kozák, který "má
65 vosevných polí a luk, pod 2 vozy s 2 koňma", a statek "má zapsán
v ceně 600 zl. c. m." Roku 1785 je na statku už nový držitel Josef
Kubr, který se na hospodářství přiženil, vzal si za manželku
Kateřinu Kozákovou [správně Pochmanovou] (nar.
18. 3. 1759) [Tady se
zřejmě jedná o omyl. Josef Kubr, v té době již psaný jako sedlák
z Liboce si vzal dne 20.11.1781
Kateřinu Pochmanovou z Vokovic 17, nikoliv Kateřinu Kozákovou, takže
se nepřiženil do Kozákova statku.]. Jeho syn, také Josef (nar.
16.6.1783) převzal statek po
3.8.1812, kdy se oženil s Ludmilou
Hladíkovou z Vokovic (nar. 1788), a držel statek asi do roku 1850 a
žil pak na výměnku u syna až do své smrti
†17.1.1862. Výminkářka Ludmila
zemřela 14.7.1860. Jejich syn
František Kubr (nar. 6.8.1823)
hospodařil na statku s manželkou Barborou Stříbrnou (nar. v Kněževsi
r.1824). Kromě dcer měli jen jednoho syna, Josefa (nar.
6.4.1851), druhý syn Václav (nar.
1853) zemřel jako jednoroční dítě. Josef Kubr se ujal statku asi ke
konci sedmdesátých let a byl od roku 1902 starostou libockým. Roku
1905 je též zmiňován jako člen obecního zastupitelstva spojené obce
dolnolibocké a osady Horní Liboc. [Posledním hospodářem na
gruntu, kterého se mi podařilo zjistit, byl Josefův syn Ladislav
narozený 25.9.1881. Ten se oženil s Miladou, rozenou Šíchovou.
Narodil se jim syn Josef 8.8.1910. Jeho stopy končí v
Černovicích u Tábora, kde se oženil 7.8.1937 s Hedvikou Buřičovou].
Zatímco ohraničení zbořené usedlosti čp. 12 tvořilo dlouhou frontou
parcely a s branou přes polovinu délky krátké ulice U stanice, v níž
statek měl orientační číslo 2, sousední jižní hospodářství čp. 13
hraničilo s jakousi malou návsí u brodu přes potok jen nárožím
stavební parcely a také branou těsně na břehu, a patřilo pod orient.
číslem 62 už do ulice Libocké. Ta se tu u "Brůdku" skoro kolmo lomí
a stáčí k západu.
prof. Jan Herink : SELSKÁ LIBOC ZMIZELÁ
Převzato z časopisu Břevnovan „Praha 6 v zapomenutých obrazech 87“, doplněno o nově zjištěná fakta. Odsud jsou také černobíle fotografie níže.
Zbývá jen doplnit, že při velkém požáru roku 1887 shořela stodola a stáje. Požár vznikl v sousedním statku č. p. 13.
Tady je přehled hospodářů: 1767 Jan Kozák sedlák, 1785 Josef Kubr rolník, 1812 Josef Kubr, jeho syn, po roce 1850 František Kubr, kolem 1880 Josef Kubr, člen obec. zastupitelstva, 1910 Ladislav Kubr a 1921 Milada Kubrová, Ladislavova manželka.
Na statku také nějaký čas pracoval kovář Josef Veselý, který později vlastnil kovárnu č.p.42, kde byla později i hospoda „U Veselých“, později „U Vlků“. A tady, v č.p. 12, se narodil *18.12.1871 jeho syn Josef, později řetězokovář a hostinský v č.p. 42.
Co se podařilo nalézt v matrikách
Komentáře