Č.p. 26 letní byt Ignáce Rziwnatze

odle kroniky libocké vlastnil stavení v druhé polovině 19. století pražský kožešník Ignác Rziwnatz a prý stavení využíval jako letní byt. Jak je vidět z výpisu z matrik narozených v tomto domě, tak dům i pronajímal dalším osobám.

Vraťme se ale do doby, kdy bylo zavedeno číslování domů. První záznam v matrice narozených, kde je uvedeno popisné číslo je z *16.12.1773, kdy se zde narodila Barbora rodičům Janu Fridlovskému, řezníkovi a jeho ženě Anně.

Podle dalších záznamů o narozeni zde pobývali : Václav *5.1.1783; otec Václav Holeček, nádeník, matka Terezie; Anna *23.2.1785; otec Jakub Šesták, švec; matka Dorota; Václav *23.4.1869; otec Eduard Novák, mlékař; matka Anna, roz. Srbová; Anna *15.12.1884; otec Jan Rus, zedník, syn Václava Ruse, rolníka z Liboce Dolní č. 11 matka Kubrová Eleonora dcera Matěje Kubra rolníka z Liboce Dolní č. 13. A poslední nalezený záznam Otokar *16.6.1891; otec Pixa Václav asistent při státní účtárně v Praze; matka Pokorná Antonie.

Dnes prostor využívá Archeologický park Archaia.

Na internetu jsem našel článek „Dva projekty rekonstrukce historického domu čp. 26 v Liboci“ s podtitulem (článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002). Je patrné, že byla snaha dům zachránit, ale nakonec bylo zvoleno šalamounsky: zbourat, nechat zmizet. Než z webu zmizí i ten článek, raději ho cituji v plném rozsahu. Přináší totiž cenné informace o historii domu i o jeho stavu:

Objekt, o kterém hovoříme se nalézá na historické parcele v jádru obce Liboc, v těsné blízkosti kostela sv. Fabiána a Šebestiána, starého původu. Volným průhledem přímo koresponduje s kostelní věží a podílí se rozhodujícím způsobem na utváření rázu historického prostředí vsi. Jedná se o jeden z posledních nepřestavěných objektů – charakteru volně stojící chalupy či spíše zahradního domku obklopeného původně zahradou. Nejméně od roku 1728 lze doložit nepřetržitou kontinuitu zástavby na uvažované parcele, kdy byl identifikován jako jedna z 25 libockých usedlostí (Purkrechtní kniha nejvyššího purkrabství 1728, Pozemková kniha, Urbář – Obecní kniha pamětní 1767). Na Stabilním katastru (1842) existuje již objekt v dnešním obrysu.

Objekt tvoří hlavní obdélné stavení a dodatečně přistavěné křídlo se schodištěm do tvaru „L“. Hlavní stavení, zděné z lomové opuky, podélně orientované, jednotraktové je kryté valbovou střechou s bobrovkami, malebně pročleněnou volskými voky. Krov Ránkovy soustavy, tesaný, (nad přistavěným křídlem se schodištěm již řezaný, vaznicové soustavy). Okna šestitabulková, osazená v líci. Dispozičně je hlavní budova rozdělena příčnými stěnami v typický trojtrakt se střední síní a dvojicí místností po stranách. Místnosti plochostropé (vyjma krajní se zrcadlovou klenbou), s fabiony, trámové stropy nesou přímo záklop, prkenné podbití omítané na rákos. Stropní trámy jsou druhotně použité. Zdivo schodišťového křídla cihlové, zčásti smíšené, chodbička klenutá plochou segmentovou klenbou, vřetenové schodiště na podkovovitém půdorysu vede na půdu. Podsklepena je pouze mladší část budovy ačkoli na severní stěně ve sklepě je patrný dodatečně zazděný klenutý průchod do zrušeného sklepa či chodby. V místnosti přiléhající schodišťovému křídlu necková klenba se zrcadlem, nad okenními otvory pětiboké výseče.

Venkovský domek čp. 26 v Liboci bude v dohledné době rekonstruován. Přinášíme zde srovnání dvou projektů, které vznikly zhruba v ročním časovém odstupu. Ačkoli oba vychází z týchž východisek (nutnost snesení krovu – využití podkroví), přístupem se liší a dochází ke zcela odlišnému výrazu.

Stavební obnovu značného rozsahu si vynutil špatný statický stav objektu. Základy nepodsklepeného domu jsou potrhány, trámové stropy s podbitím dožilé a krov silně napaden dřevokazným hmyzem. Snesení stropů a krovu je nevyhnutelně nutné a je třeba se s ním smířit. I přes takto nepříznivý výchozí stav – značný rozsah bouracích prací – je jeden z předkládaných projektů příslibem toho, že architektonický výraz objektu zůstane zachován. A to i při jeho faktickém částečném znovuvystavění a vyhovění všem soudobým hygienickým a technickým normám.

Uvádím zde jen záměr prvního projektu, který předpokládal zachování původního vzhledu a proporcí. Druhý projekt nestál za nic. Jeho cílem bylo vše zbourat a postavit historicky i architektonicky bezcennou novostavbu. Proto nestojí za to se s ním dále zabývat.

Po provedeném podezdění a statickém zajištění stěn obvodové zdivo zůstává v původním rozsahu. Bourá se pouze jediná příčka trojtraktové dispozice a je nahrazena novou. Krov bude proveden nově tak, že vnější tvar střechy bude replikou staré. Vikýře budou jen nepatrně zvětšeny. V severní části střechy budou osazeny skleněné tašky, které zajistí přívod světla do podkroví. Původní vstupní dveře s výplněmi budou restaurovány. Tento projekt vychází z pochopení původních autentických prvků, které vytváří výraz venkovského domu: hladká vápenná omítka stěn, valbová střecha krytá bobrovkami, dřevěná dvojkřídlá šestitabulková okna ven otvíravá, osazená v líci.

A takto to mělo celé vypadat. Škoda, že k tomu nedošlo.