Č.p. 36 hostinec U Kučerů

učerova restaurace

Další, neméně významnou libockou hospodou je hostinec, o kterém lze právem tvrdit, že byl nejstarším hostincem v Liboci. Při číslování domů kolem roku 1770 bylo této usedlosti přiděleno číslo popisné 36. I když v matrikách starších jsou záznamy, které mohou mít souvislost s tímto domem, uvádíme zde pouze záznamy, kde je číslo popisné uvedeno, abychom vyloučili možná mylná tvrzení.

První, takto doložitelný záznam je o narození Veroniky *2.7.1773; otec Jan Kubr šenkýř [pincerna], matka Apolena. Další záznam nese datum *15.7.1774; to se zde narodil Jakub; otec Krištof Řehoř, kovář; matka Alžběta. Dokazuje nám to, že v rozsáhlém objektu byla i kovárna. Bylo nalezeno mnoho zápisů, které potvrzují, že se zde vystřídalo více kovářských mistrů, tovaryšů a později zámečníků, ale i jiných profesí, než hospodských. Ale protože to byla především hospoda, tak zde ty osobnosti jiných řemesel, až na výjimky nebudeme uvádět. V hospodském stavení majitel nebo nájemce hospody provozoval současně i řeznictví. Je neuvěřitelné, jak veliké množství lidí obývalo časem takový vesnický dům (vlastně domy dva). Například v roce 1863 je v domě zaznamenáno na 45 obyvatel! Vraťme se k potomkům Jana Kubra. Bylo jich požehnaně: Václav *20.1.1775; Jan *22.9.1776; Karel *20.2.1779; František *2.4.1781; Apollena *6.11.1784; Marianna *27.8.1788. Dne †11.10.1791 zemřela na krvotok při tragickém porodu ve věku 36 let Apollena Kubrová první manželka Jana Kubra. Ten se znovu oženil s Mariannou, dcerou Josefa Drába, handlíře ze Slaného a měl s ní další děti: Johannu *22.9.1797; Františka *4.4.1799 a Marii *12.11.1803 . Dne †13.2.1806 zemřela ve věku 26 let na Peteče [břišní tyfus] Marie, manželka Jana Kubra, libockýho hospodskýho. Jan Kubr se dožil poměrně vysokého věku sedmdesáti let. Zemřel věkem dne †21.5.1818. Tím se uzavírá jedna etapa starobylé hospody libocké, kdy se zde asi říkalo „U Kubrů“.

Ještě před svou smrtí Jan Kubr hospodu propachtoval Václavu Součkovi, mistru řeznickému z Motola a „téhož času pachtýři hospody libocké“. Muselo se to stát před datem *7.7.1816; to se narodil František. Otcem byl Václav Souček, mistr řeznický, téhož času pachtýř hospody libocké, matka Dorota dcera Jana Zvěřiny, poklasného, ponocného z Motola. Václav Souček čepoval v Liboci pivo do počátku roku 1821. Mezitím se zde narodily jejich další dvě děti: Václav *10.3.1818 a Anna * 10.4.1820.

Na jaře v roce 1821 již stojí za pípou šenkýř Josef Vojíř. Již jsme se s tímto jménem setkali při zjišťování historie domku č.p.16 . Domkář Josef Vojíř zde žil se svou první ženou Marií rozenou Podhorskou a zde se jim narodil *3.3.1819 syn Jan . Pro úplnost: Josef Vojíř si vzal Marii Podhorskou ∞4.2.1817. Ta se narodila v č.p.16 dne *6.12.1796 zedníku Josefu Podhorskému. Rodina Josefa Vojíře se přistěhovala do hospody č.p.36 někdy počátkem roku 1821, protože se zde narodila *15.3.1821 Anna ; a dále Marie *1.9.1822 a Barbora *3.7.1823. Ta však druhý den po porodu umřela a za několik dní poté † 12.7.1823 zemřela ve věku 27 let na poporodní komplikace i její matka Marie. Aby Josef Vojíř zabezpečil pro své děti mateřskou péči, nezbývalo, než se znovu co nejdříve oženit. Stalo se ∞8.11.1823. Vzal si za ženu Annu, rozenou Šestákovou *6.1.1800 z č.p.18, dceru Václava Šestáka. S tou měl ještě několik dalších potomků: Barbora *19.12.1824; Magdalena *7.11.1826; Josef *28.8.1828 a Františka *11.1.1832. A zde stopa v matrikách mizí. Nenalezl jsem zápisy o úmrtí Josefa Vojíře, ani jeho ženy Anny. Je možné, že se z Liboce odstěhovali.

V písemném elaborátu stabilního katastru z r. 1840 je k číslu 36 připsáno nové jméno: Jan Houška, hostinský. Houška je ale zapsán k čp. 36 už dříve, už před rokem 1840 vystřídal právě Josefa Vojíře. Rod Houšků hospodu dlouho nedržel, v r. 1846 je tam psána už vdova Ludmila a samostatný nový hostinský, syn Josef Houška s rodinou. V matrikách jsem objevil první záznam až * 20.6.1847 kdy se manželům Janu Houškoví a Ludmile, rozené Sosnové z Hostivic, narodila dcera Anna. V Liboci se ještě narodil syn František * 2.12.1851 a potom už jsem nic o této rodině neobjevil.

Jestli Houškovi v hospodě působili někdy v období 1840 až 1851, je záhadou, že se objevuje zápis u č.p.36 o narození Anežky *22.2.1850, jejímž otcem byl Vincenc Thüringer, nájemník hospody v Liboci. Vice jsem o této rodině nezjistil.

Posledními a nejdůležitějšími vlastníky č.p.36 a hospodskými byli Kučerovi. Proto si o nich povíme něco více. Kučerovi pocházeli z nedalekých Úhonic. Z matričních záznamů se dozvídáme že zde na počátku 19. století v č.p.6 sedlačil Jan Kučera, jehož manželkou byla Anna Holečková *1.10.1782, pocházející ze statku č.p.17 „Holečkárny“. Dokazují to matriční záznamy, zejména záznam o sňatku Anny Holečkové a Jana Kučery ∞ 23.11.1800 . Jim se narodil syn Josef Kučera * 3. března 1819 [ neověřeno, nenalezeno], který se v Liboci oženil ∞15.2.1841 s Barborou Posovou dcerou Josefa Pose, domkáře z Liboce № 30 a matky Anny *1.5.1779 rozené Šestákové dcery Václava Šestáka z č.p.18 (Josef Pos a Anna Šestáková uzavřeli sňatek ∞21.1.1805).

Josef Kučera byl zedník a s Barborou, roz. Posovou měl několik potomků. První Anna se narodila *8.3.1843 právě v č.p. 36, kde asi rodina žila v podnájmu. Další dcera Majdalena *8.3.1847 se zase narodila v č.p.24, provdala se dne ∞31.7. 1866 za Josefa Kučeru *26.5.1844, zedníka z č.p. 49 Jejich syn Josef Kučera si vzal Barboru Kučerovou, dceru hostinského Josefa Kučery z č.p.36. Jsou to dost komplikované příbuzenské vztahy, tak to bude lépe vyjádřit graficky:

Pokračujme dalšími zápisy o narození dětí Josefa a Barbory Kučerových: Další je zápis o narození syna Josefa je ze dne *1.6.1852. Ten měl později největší zásluhu na prosperitě hospody. Syn Josef se narodil v Horní Liboci č. 6, ale další potomci se narodili již jen v č.p.36 a otec Josef je uváděn již jen jako domkář. Lze tedy předpokládat, že nemovitost koupil někdy kolem roku 1853. Následují další potomci Josefa a Barbory Kučerových: Kateřina *30.4.1854; Václav *10.1.1856; Marie *2.10.1857 a Eleonora *2.2.1860.

Největšího rozkvětu se dočkala hospoda „U Kučerů“ za mladšího hostinského Josefa Kučery *1.6.1852, ke konci 19. století, v době nebývalého rozvoje obou libockých osad (a zvláště přeměnou Horní Liboce v uznávané letovisko). Josef Kučera se stává v nově vzniklé obecní radě spojených obou libockých obcí, zvolené r. 1893, členem zastupitelstva. Velký příliv nedělních a letních hostí vyvolal vznik dalších hostinců a restaurací (kolem 1900 bylo od brány do Hvězdy k viaduktu dráhy v Libocké ulici osm hospod, další hostinec byl v ulici Sestupné a dva v libocké Divoké Šárce). Josefa Kučeru konkurence nijak neumořila, uživily se tehdy hospody všechny. Kučera si na ukončené Národopisné výstavě v roce 1895 zakoupil parádní dřevěný pavilon, postavil ho přes ulici na podezděné přízemí jako první patro. Měl tu v přízemí ve svahu pěkně studené sklepy, v patře sál a za ním na vlastním pozemku letní restauraci a cvičiště Sokola. Před přízemím měl pavilon ještě krytou letní verandu pro příjemné posezení. Pavilon byl bohužel v roce 2013 stržen, což je nenahraditelná škoda. Kučera svůj podnik také náležitě propagoval v tiscích spolku „Zveleby Libocké“ a i jiných: dočteme se tu, že „Na cestě k nádraží je příjemná zastávka U Kučerů, hostinec v Sokolovně, Palackého třída; pod kostelem.“ – Ta „Palackého třída“ byla tak trochu samozvaná a nadnesená.

Josef Kučera se oženil ∞8.10.1872 s Annou Kubrovou *9.6.1851, dcerou Matěje Kubra, sedláka a souseda z č.p.13. Všimněte si i v předešlém vyprávění, jak se libocké rody vzájemně prolínaly. V zápisech o narození potomků je uváděn Josef Kučera až do roku 1883 jako rolník a na dalších, od roku 1885, již jen jako hostinský. A tady jsou ta dítka: Josef *24.4.1877 ; Václav *11.9.1878; František *16.6.1880 – †18.1.1881; Eleonora *18.2.1882; dvojčata Matěj a Antonín *6.8.1883 oba zemřeli krátce po narození; Božena *21.3.1885; Barbora *17.1.1887 , která se provdala ∞30.9.1909 za Josefa Kučeru z č.p. 49 a František * 19.3.1890.

Sebevědomí úspěšného hostinského Josefa Kučery v roce 1902 přece také jednou narazilo. Spor, který zpočátku vypadal vlastně dost vážně, nakonec přinesl dobré ovoce. Šestákova libocká kronika z roku 1905 to líčí takto: „Když roku 1902 podali majitelé domků poblíž rybníka císařského se nalézající na obecní výbor stížnost, že se jim majitelem domu č. 36 zamezuje cesta jeho dvorem vedoucí, která již od starých dob jest a byla cestou veřejnou, tu uznal obecní výbor správnost stížnosti a rozhodl ve prospěch dotyčných majitelů domků.“ Kučera se odvolal k okresu, ten ale potvrdil rozhodnutí libockého obecního výboru. Nakonec dohadování končilo smírem a užitečným rozhodnutím: obec vybudovala novou, spojovací cestu – silnici – na svůj náklad, Josef Kučera a také soused Josef Kubr přispěli zdarma částmi svých pozemků, a tak za zdí Kučerova domu a dvora vznikl základ budoucí nové a důležité ulice, v třicátých letech nazvané ulicí Pelikánovou.

Málokterá pražská ulice má však tak bizarní podklad pro své pojmenování. Podle publikace Pražský uličník (Libri. Praha 1997 – 1998) vděčí ulice za svůj název Matěji Pelikánovi, který prý byl na počátku 20. století velmi populární. Byl to podle svědectví pamětníků, notorický opilec, „který byl poprvé a zřejmě snad i naposled spatřen při práci na úpravách této komunikace na obecní náklady. Jeho ojedinělý pracovní výkon se zapsal do paměti občanů natolik, že bylo jeho jméno zvěčněno v názvu ulice.“ Matěj Pelikán se narodil *18.9.1849 právě v č.p. 36. Jeho otec Antonín Pelikán byl ševcovský mistr z Jistebnice a zřejmě v č.p.36 měl pronajatu dílnu.

První světová válka přinesla nejen útlum v nadějném rozvoji Liboce jako významného letoviska, ale dotkla se bolestně a tragicky mnoha mladých lidí z Liboce a okolí a přinesla zármutek a bolest do tolika rodin. Mezi nimi byla právě i mladá rodina Josefa Kučery *8.1.1884, syna Josefa Kučery, mlíkaře z č.p. 49. Mladý Josef se stal zedníkem a dne ∞30.9.1909 si vzal za manželku Barboru Kučerovou *17.1.1887 .Tím se přiženil do č.p. 36 a stal se zde hostinským.

Podle zprávy ve farním věstníku libockém z 12.června 1915 „Josef Kučera, hostinský z č. 36 D.L. četař raněn 10. září 1914 o 1/2 11hod. do pravé ruky šrapnelem u městečka L.v Haliči“ Po dlouhém neúspěšném léčení v Brně a v Praze, zemřel na otravu krve a zápal plic ve vojenské nemocnici v Praze na Hradčanech dne †12. února 1915 „v náručí své choti. Byl v neděli dne 14. února slavně pohřben ve svém rodišti Liboci“. Po jeho smrti se narodil syn „pohrobek“, další Josef Kučera.

Po válce se mladá vdova Barbora Kučerová provdala ∞11.2.1920 za manželova přítele Josefa Štrobacha *21.2.1890 – †21.1.1939, a po jeho jméně se hospoda pak jmenovala „U Štrobachů“. Vývoj Liboce šel dále zcela jiným směrem. Liboc se stala součástí města Velké Prahy; po vybudování tramvajové vozovny a napojení na městskou dopravu se rozvoj obce nasměroval k severu za dráhu ke Kladenské (nynější Evropské) třídě, kde vyrostla v třicátých letech dvacátého století rozsáhlá výstavba s řadou nových ulic. Vznikly i nové hospody a restaurace (jen od vozovny k Šárce čtyři). Těžiště obce se výstavbou přesunulo z původního jádra k severu, změnilo se také úplně hospodářské a sociální složení obyvatelstva; zemědělská půda, základ života staré Liboce, se rozplynula na stavební parcely. Konec zemědělství v Liboci přinesla také druhá světová válka, ale hlavně roky těsně po ní. A tak jsme se zase vrátili na počátek našeho vyprávění: zachovat alespoň v chápavém pohledu zpět historii jednoho starého libockého, zcela zmizelého stavení, kdysi slavné a živé hospody „U Kučerů“ čp. 36 v samém jádru prastaré vesnice daleko za městskými hradbami Prahy.

Text kursivou – převzato z časopisu Břevnovan, z cyklu“Praha 6 v zapomenutých obrazech 68″ , autor prof. Jan Herink

A ještě něco málo z libocké kroniky: …Nemalou zásluhu o založení jednoty svým povzbuzováním byl měl František Vošklivý – vulgo Husar – zedník z Liboce. Při jednotě ustavilo se r. 1896 „Družstvo pro vystavění tělocvičné sokolovny“ v Liboci. Místnosti od založení jednoty jsou v hostinci Jos. Kučery č.p. 36 [s.45a]