Zaniklá Litovická č. p. 61, 67, 69, 70, 76, 82, 83

itovická ulice celá nezanikla. Zmizela její jižní část při asanaci v roce 1978 v rámci výstavby panelákového sídliště a skladového areálu. Tehdy vznikla i nová ulice U Prioru. Litovická změnila svůj původní směr a jakoby končila na křižovatce ulic Špotzovy (původně Hostivické) a U Silnice. Ale není tomu tak. Její severní část pokračuje, přerušena částí ulice U Silnice.Je to patrné na mapě z roku 1938. Kde je naznačen modře původní, kontinuální směr Litovické a červeně současnost a diskontinuita ulice.

Litovická změnila svůj původní směr a jakoby končila na křižovatce ulic Špotzovy (původně Hostivické) a U Silnice. Ale není tomu tak. Její severní část pokračuje, přerušena částí ulice U Silnice. Na mapě z roku 1938 je naznačen modře původní, kontinuální směr Litovické a červeně současnost a diskontinuita ulice. Fotografie u mapy nám ukazuje, kudy původní Litovická vedla směrem k železničnímu přejezdu. V pozadí je násep, který zde nebyl a po kterém vede ulice U Prioru. Zelená šipka na mapě ukazuje místo pořízení fotky a směr pohledu.

Na další srovnávací mapě je právě jižní konec Litovické, který se změnil k nepoznání. Všechny ty domky okolo křížení ulic Pavlovská, Libocká, Litovická a Ruzyňská zmizely v nenávratnu:

Naproti zaniklé křižovatce Pavlovské s Ruzyňskou byl dům č.p. 43 Zimovi , od něj napravo **č.p. 9 – Kubátovi**. V zatáčce Libocké je **č.p. 61- Kašparovi**, za ním č.p. **67 Salačovi, Žáčkovi** a ještě za ním, na rohu Pavlovské **č.p. 69 koláře Čeňka Kašíka**. Jdeme-li Litovickou od závor dolů, směrem k Libocké, tak procházíme místy kde stávaly domky č.p. 83 Kindlovi, **č.p. 82 Sýkorovi**, **č.p. 70 Novákovi** a č.p. 76 Bílých. Nesmíme zapomenout ani na č.p. 42 „U Vlků“ na rohu Litovické a Libocké.

A takto nám to popisuje pan prof. Herink:

…..Na druhé straně, na sever od domku č.p. 61 [ v r. 1921 pan Josef Kašpar] a u hospody „U Veselých“ byl začátek jižního konce Litovické. V ní byly po levé straně směrem k přechodu přes železniční trať čtyři přízemní domky s libockými popisnými čísly 76, 70, 82 a 83. Zajímavé je, že Šestákova kronika z počátku století zaznamenává jen v této malé lokalitě a v nejbližším okolí pět řetězokovářských dílen a to v popisných číslech 67, 74, 76, 82, 83. K tomu je nutno ješte připočíst řetězokovářskou provozovnu šestou, v přístavku u domu čp. 9 u Kubátu. V době vzniku kroniky tu dílna v provozu nebyla, dům už měl v majetku správce ruzyňského cukrovaru na penzi, pan Antonín Kubát, otec malíře Kubáta. Do přízemního domku bývalé řetězokovářské dílny jsme za války chodili pro příděl potravinových lístku. Za Kubátovými v Ruzyňské ulici vlevo směrem k Hvězdě byl ješte jeden dům s popisným číslem 43 (patřil na začátku 20. století mlékaři Janu Zimovi) a v louce u potoka, skoro u zdi obory bývala stará budova, tzv. „Šajrovačka“, do které chodívali libočtí řetězokováři své výrobky řetězy čistit a leštit. Řetězokovářství bylo po celé Liboci, i v Liboci Horní a v přilehlé části břevnovských Petřin a také zvláště v Malém Břevnově ke konci devatenáctého a na počátku dvacátého století početným a kvetoucím řemeslem. Poctivá rukodělná práce však nevydržela tvrdou konkurenci tovární výroby řetězů, a řetězokovářské živnosti a dílny zmizely před 1. světovou válkou z Liboce a okolí úplně. Není divu, že domky v okolí křižovatky ulic Libocké a Ruzyňské v první vlně rozšíření zástavby staré selské vsi Liboc po zřízení nádraží Buštěhradské dráhy stavěli namnoze právě řetězokováři. Libocká kronika rodu Šestáků uvádí v domě čp. 67 v Ruzyňské ulici řetězokováře Jana Žáčka, v sousedním domě čp. 69 pak koláře Čeňka Kašíka. Kolářství tento dům zůstal věrný i v pozdějších letech, kdy je tu provozoval pan Bužek. Navíc tu po nějaký čas byla ještě i libocká pošta. Dům čp. 67 měla v držení do doby jeho likvidace rodina kováře pana Salače. Ve zmizelé skupině čtyř domků v Litovické ulici byl na počátku století v čp. 83 také řetězokovář, pan Josef Kindl, jehož rodina tu bydlela až do zbourání domu. Také v sousedním domě čp. 82 bývalo řetězokovářství Václava Sýkory, [ v r. 1921 pan Antonín Němec]. Po sedmdesáti letech tu bydleli Kalašovi. Pan Vilém Kalaš býval sazečem a metérem v tiskárně ČAT na Karlově náměstí. V čp. 70 je v r. 1905 jako majitel zapsán zedník Josef Novák,[ v r. 1921 paní Terezie Najmanová], později tu bydleli Kejhovi. V posledním domě v Litovické ulici, už u křižovatky, s popisným číslem 76, býval před sedmdesáti lety další řetězokovář, pan Antonín Bílý. Jeho rodina se po mnoha desetiletích pak dočkala likvidace rodinného domku i celého úseku ulice Litovické. Pojmenování jí i po přemístění zůstalo, ale nová ulice toho jména, vedoucí od křižovatky přes dráhu, je v těchto místech bez domů, nepočítáme-li ve volné parkové ploše stojící obytné bloky nového minisídliště. V zeleni trávy, keřů i stromu nevypadají nijak nepřívětivě a jistě se v nich i dobře bydlí, ale je to už zcela jiná tvář Liboce.