raťme
se ve vzpomínkách na květen 1945, kdy byla v Jenečské ulici
zastřelena paní Anna Kabeláčová. Tuto tragickou událost nám popsal
pan Eduard Adamec, který bydlel v sousedním domě.
… Úvodem chci připomenout,že mi v tu dobu
bylo necelých devět let a že jsem se na tyto událostí díval tímto
pohledem. Až později jsem si vše dával do souvislostí a proto pro
lepší pochopení se raději budu držet toho pozdějšího výkladu. U nás
v ulici a okolí byl docela klid. Až později se roznesla zpráva, že
nějaký fanatik střílí z Braškovské ulice po lidech kteří procházejí
určitým úsekem Jenečské ulice. Tímto úsekem byla právě část chodníku
před domem č.235 v Jenečské ulici. Měl střílet z pod střechy. Patrně
měl nadzvednutou tašku a touto skulinou střílel. Rány proto nebylo
moc slyšet,prostor pod střechou je ztlumil. Zatím se nikomu nic
nestalo, ale nebezpečí jistě hrozilo. Já jsem si hrál ve třetím
patře na balkóně. Ten byl dobře ze tří stran chráněn a dolů a do
strany bylo vidět jenom tehdy, když se člověk díval až od zábradlí.
Já tak mohl vidět vpravo dole dům č.235 a ještě prodejnu potravin v
domě č.234. Tehdy nestál naproti č.235 dům č.570. Byla tam proluka
se zahrádkou. Tento prostor tvořil právě úsek pro střelbu. Najednou
jsem zaslechl nějaké volání, které se stále opakovalo. Opatrně jsem
z poza rohu balkónu sledoval, co se děje. Před prodejnou stál
vedoucí pan Němec a něco usilovně volal a gestikuloval rukama.
Naznačoval, aby někdo koho jsem zatím nemohl vidět, nechodil dál.
Jeho gestikulace byla stále výraznější a v tom jsem zahlédl jak
vyšla nějaká žena a v tom okamžiku padla k zemi. Zůstala nehybně
ležet, ale po chvilce se pohnula a viditelně zdrcený pan Němec na ní
něco volal. Ona se pomalu namáhavě začala plazit směrem k prodejně.
Pan Němec zatím čekal. Nešel jí okamžitě naproti .Později jsem
pochopil, že by se tak dostal do střeleckého úhlu toho zákeřníka.
Když toto nebezpečí pominulo tím, že se paní doplazila do bezpečí,
začal jí pomáhat a patrně jí potřeboval ukrýt v obchodě.V tomto
okamžiku se na mě přišla podívat maminka a já jí povídal co se tam
přihodilo. Ihned situaci pochopila, popadla mě a už jsem byl v bytě.
Potom jsem už na balkón nesměl. Ta paní byla prý střelená do břicha.
Myslím, že zemřela bez lékařské pomoci. Tehdy jsme ještě nevěděli,
že to byla právě paní Kabeláčová. To jsme se dozvěděli až devátého
května .Toho dne šlo několik členů RG již najisto do Bražkovské
ulice a po jisté době z jednoho domu vyvedlo mladého klučinu, člena
hitlerjungen a vedla jej naší ulicí a potom kolem vozovny pryč. Jaký
byl další osud tohoto fanatika, tak to opravdu nevím, ale myslím si,
že se soudu nedočkal. To jsou tedy moje vzpomínky na tuto událost a
věřte mi, že to mám i dnes po šedesáti šesti létech stále před
očima. Nemohl jsem si vzpomenout na datum této události. Oficiálně
se udává, že to bylo hned 5.května, ale mě se zdá, že to bylo
později. Tudíž věřme tomu datu 5. 5. Byla to zbytečná smrt. Škoda,
že paní Kabeláčová neposlechla pana Němce, nebo mu nerozuměla?
Škoda, že rodiče onoho fanatika jej lépe nevychovali, ale na tom se
nedá už nic změnit.
Komentáře