tandard.
To byla značka čokolády, která se zde vyráběla od roku 1903. U zrodu
stáli bratři František a Rudolf Kroupovi a čokoládovna se brzy stala
nejprve v Rakousko-Uhersku a později v Československu jednou z
nejznámějších. Během prvních pěti let stoupl počet zaměstnanců z 80
na 350. Továrna vyráběla hned od začátku kvalitní, a tedy i dražší
čokolády a různé cukrovinky. Její sortiment tvořilo neuvěřitelných
2500 položek, mezi nimi např. kakaový prášek prodávaný v typické
červené plechovce různých velikost, čokoládové doutníky či
bezalkoholové ovocné světlé pivo. Firma byla ve své době velice
progresivní, část produkce vyvážela do zahraničí. Z několika
podnikových prodejen byla nejznámější ve Vodičkově ulici v Praze.
Zpočátku, v roce 1906, nechali bratři ke staršímu objektu na dnešní
Evropské třídě č.175 přistavět sklad a v letech 1922-1924 se továrna
rozrostla do moderního závodu s kancelářemi, skladišti a kotelnou s
komínem. Podnik hodně utrpěl v době hospodářské krize a v r. 1935
musel být pro nedostatek kapitálu dokonce uzavřen. Podařilo se ho
však obnovit a jediným majitele se stal František Kroupa, syn
jednoho z majitelů. V letech 1940-1947 byla firma zapsaná jako
komanditní společnost Kroupa a spol.. Dalšímu rozvoji bohužel
zabránila 2. světová válka, podnik byl Němci vytipován pro utajenou
výrobu motorů střel V1 a továrnu čekal nucený prodej. Po válce se
sice značka Standard ještě nějaký čas používala, v padesátých letech
známé jméno zaštítilo sdružení několika dalších čokoládoven
(pravděpodobně se jednalo o sdružení Standard – n.p.Kutná Hora se
závody Koukol a Michera a J.Středa Kutná Hora, Jitřenka Hradec
Králové, Kolinea Kolín, V.Balcar Náchod, Albis a V.Syrůček Opatovice
nad Labem, Ego Přelouč a Velim ve Velimi), ale s nastávající
reorganizací čokoládového průmyslu se z trhu úplně vytratila. (Ptejte
se knihovny)
V čokoládovně samozřejmě pracovali i dělníci z Liboce, jak dokládá libocká kronika: Velká většina zde dělnictva usazeného jest nucena, kromě prací
zemědělských, lomech šáreckých, vůkolních cihelnách, cukrovaru ruzyňském, a továrnách na hliněné zboží šamotové a cukrovinky ve Vokovicích; vyhledávati si zaměstnání své při stavebních pracích buď v Praze neb jejím vůkolí.
Před rokem 1989 zde sídlil Výzkumný ústav rozhlasu a televize (VÚRT) a v samém závěru existence budov zde sídlila pobočka České správy sociálního zabezpečení. A po odstěhování tady bylo jakési Business centrum Evropská. Nakonec byly v roce 2016 budovy zbourány a v roce 2017 byla zahájena výstavba nových administrativních objektů.
Komentáře