Spolek králíkářů se nazýval celým jménem „Spolek chovatelů králiků a drobného zvířectva pro Liboc a okolí“ vznikl v roce 1925. Později, v roce 1931, změnil název na „Spolek chovatelů králiků a drobného zvířectva v Praze – Liboci“ a v roce 1959 byl přeměněn na „Pobočku Čsl. svazu chovatelů drobného hosp. zvířectva“…
Rubrika:Živnosti a obchody
Č.p. 624 potraviny v Jenečské
Kolem roku 1975 byl na rohu Jenečské a Špotzovy ulice postaven na volném prostranství nový objekt prodejny družstva Včela. Byl zde pultový prodej potravin, zeleniny, lahůdek i masa. Po roce 1989 byla prodejna pronajímána různým „obchodníkům“, kteří si z toho chtěli udělat zlatou žílu.
Č.p. 481 drogerie pana Janouška
Tady v přízemí bývala drogerie pana Janouška. Je to roh Libocké a Jenečské. Pamatuji se, že ještě kolem roku 1970, byl na levé stěně nápis DR GERIE. Chybělo tam O. A já, trouba, myslel, že tam má ordinaci nějaký doktor GERIE.
Č.p. 450 „Arma“
Arma se tomu říkalo proto, že v okolních domech žilo mnoho důstojnických rodin ( pro nezasvěcené: tak se říkalo prodejnám v kasárnách a vojenském prostoru vůbec). Objekt stál naproti škole ve Vlastině ulici.
Č.p. 383 potraviny v ulici Ke Džbánu
Roh ulic Ke Džbánu a Jenečská tvoří dům č.p. 383, kde byl obchůdek s potravinami. Na snímcích z roku 2009 je patrný zazděný vchod do krámku, který byl za těmi okny v přízemí. Poslední prodavačka tam byla paní Božena Hofmanová. Prodávat se zde přestalo po otevření nové prodejny Včely v Jenečské č.p. 624 kolem roku 1975.
Č.p. 374 řeznictví pana Samka
Roh ulic Ke Džbánu a Vlastiny. Tady kdysi bývalo řeznictví pana Samka. Na snímku z roku 2012 je na omítce patrné, kde byla výloha a vstupní dveře do obchodu. Budova prošla rekonstrukcí, jak je vidět na snímku z roku 2019. Dveře se opět objevily tam, kde byl původní vchod do obchodu.
Č.p. 368 obuvník
Braškovská 368. Podle vzpomínek pana Adamce zde měl dílničku švec. V omítce se dodnes rýsují zazděné dveře a výklad. Nezná někdo jméno toho živnostníka a osud té dílničky?
Č.p. 363 Bratrství p. Němec
Na fotce z roku 2011 jsou tu potraviny stále, jen už to není prodejna Bratrství jako kdysi, kdy zde prodával pan Němec. Dnes (2022) je v tom předním krámu večerka. Bývalo tady jeden čas i papírnictví. Další obchůdek, ten zadní, byl obchod s textilní galanterií. Teď se píše rok 2025 a je zde v obou obchůdcích večerka.
Č.p. 353 obchůdky v Litovické
Roh ulice Jenečské a Litovické č.p. 353. Vlevo byla mlékárna. Pamatuji si, že zde ještě po roce 1989 byla pěkná cukrárnička, kterou asi zdecimovala konkurence nadnárodních prodejních řetězců. Vpravo byla prodejna masa. Skončila kolem roku 1980, to když v Jenečské byla masna ve Včele č.p. 624.
Č.p. 314 potraviny pí. Fouskové
K paní Fouskové jsem rád s maminkou chodil. Měla v obchodě na levé straně pultu velký mlýnek na mák. Byl z litiny, měl ozubená kola a válce, mezi které mák padal a byl jimi rozmačkán.Točilo se litinovým kolem s rukojetí. Zatočit tímto kolem jsem si mohl občas i já a také i ostatní děti. Jinak by mlýnek zahálel, protože mák v té době nebyl.
Č.p. 312 stavba domu
Pan Eduard Adamec, při svých libockých toulkách poznal pana Chocholu a ten mu zapůjčil fotografie ze stavby tohoto domu v Braškovské ulici. Některé z nich zde uvádíme. Všimněte si v jaké krátkosti byla zhotovena stavba. Necelé tři měsíce. A potom, že je to z cihel pomalé a musí se stavět jen z panelů a betonu. Pan stavitel Brych by nám to předvedl. On totiž ten dům s číslem popisným 312 stavěl.
Č.p. 306 řezník pan Nohavec
Roh Dolanské a Braškovské. Tady, podle svědectví pana Eduarda Adamce, bývalo řeznictví pana Nohavce.
Č.p. 296 koloniál pana Herycha
Naproti restauraci Eldorado a sodovkárně pana Hudce, byl přes ulici malý obchůdek pana Herycha. Na dobových fotografiích někdy z počátku dvacátého století je vidět, že zde bylo značně živo.
Č.p. 292 sodovkárna pana Hudce
Eldorado byla restaurace a sodovkárna pana Františka Hudce založená roku 1898. Pro hosty tu byl také kuželník, ale i kulečník a houpačka. Pořádaly se tu často koncerty při nichž se podávalo dobře vyleželé pivo a víno. Byla tu i vyhlášená sodovkárna, která zpracovávala minerální vodu z místních pramenů pod názvem „Libocká“. O kvalitách a dobrozdáních této minerální vody si můžete přečíst zde. Jeden čas zde bývalo i řeznictví, kam chodili nakupovat i obyvatelé nedalekého, nově vybudovaného sídliště Petřiny. Ale to už tady hospoda nebyla.
Č.p. 291
Sestupná č.p. 291, zde bylo hned několik provozoven: knihař pan Měšťan, řezník pan Hampl a truhlář pan Červ.
Č.p. 279 Kresovo řeznictví
Na dobové fotografii je v popředí vpravo dům č.p.279. Podle pamětí pana †Mareše mladšího zde bývalo řeznictví pana Kresy a správkárna obuvi. Ještě dříve zde byl Jan Opalecký. Je to vidět na vývěsním štítě za stromem. Mohl to být řezník podle toho muže v popředí v zašpiněné zástěře. Vedle lze přečíst ještě slovo Tabák. Další dům za prolukou s č.p.278 byla Hroníkova restaurace a za nim je č.p.292 Hudcovo Eldorado.
Č.p. 272 holičství Ojuki
Osud tohoto domečku v Libocké ulici je uzavřen. Míval zde holičství pan Brož, kterému blízcí přátelé říkali Ojuky. Už nevím proč.
Č.p. 269 drogerie
Libocká č.p.269, tady bývala drogerie paní Skovajsové.
Č.p. 243
Jenečská č.p. 243, zde bývalo holičství a kadeřnictví pana Konečného. Pan Eduard Adamec vzpomíná: “ Jen pro zajímavost uvádím, že pan Konečný dával dětem „mejdlíčko“ ve tvaru trpaslíka. Ovšem pod podmínkou, že nebudou při stříhání zlobit.“
Č.p. 236
Na rohu Dolanské a Jenečské byl, dle vzpomínek pana Eduarda Adamce, další obchůdek s potravinami.
Č. p. 213 – lékárna
Tady, na Libocké č.p. 213, vedle fary, bývala svého času lékárna pana Eugena Kerlického.
Č.p. 212 – potraviny Lebedovi
Na rohu Jenečské a Přední byla, dle vzpomínek pana Adamce, další prodejna potravin.
Č.p. 189 drogerie pana Blahníka a pošta
Tady bývala kdysi pošta, o které pan Adamec píše: „……Ulice Pavlovská sice existuje, ale je situovaná trochu jinde. V té staré, v č.p. 69, totiž byla libocká pošta, která se později přestěhovala do ulice U Stanice do č.p.189, kde bývala drogérie pana Blahníka. Tato pošta se za čas stěhovala do ulice Přední na její dolní konec, kde je dnes mateřská školka v č.p. 148 Vedle schodů bývala dřevěná šupna na balíky, která dětem sloužila též jako skluzavka. Ale ty zadřené třísky!!!“
Č. p. 175 Veleslavín – čokoládovna
Standard. To byla značka čokolády, která se zde vyráběla od roku 1903. U zrodu stáli bratři František a Rudolf Kroupovi a čokoládovna se brzy stala nejprve v Rakousko-Uhersku a později v Československu jednou z nejznámějších.
Č. p. 175 | č . p. 211
Fotografie z 16.7.1943 ná představuje Libockou ulici v pohledu od „Brůdku. V dvojdomě na snímku vlevo byly dva obchůdky. Ten zadní s č.p. 175 bylo řeznictví pana Josefa Brožka, později zde bylo obuvnictví a nakonec trafika.
Přední obchůdek byla v č.p. 211 cukrárna pana Zahradnického.
Č.p.156 Sokolovna
Podle záznamu z kroniky proběhlo založení „Tělocvičné jednoty Sokol v Liboci“ datuje se od r. 1896. Jednota dle hesla J. A. Komenského „V zdravém těle, zdravý duch“ má pečovati o zdravou výchovu tělesnou a duševní. Ano i působit mezi člany k utvrzení ducha národního. Prvním starostou jeho byl statkář Boh. Chvoj z Liboce, jednatelem rolník Boh. Piskáček z Ruzíně a náčelníkem Ant. Lorenz úředník cukrovaru ruzíňského. Nemalou zásluhu o založení jednoty svým povzbuzováním byl měl František Vošklivý – vulgo Husar – zedník z Liboce. Při jednotě ustavilo se r. 1896 „Družstvo pro vystavění tělocvičné sokolovny“ v Liboci. Místnosti od založení jednoty jsou v hostinci Jos. Kučery č.p. 36 [s.45a] Družstvo získalo úvěr 400 000 Kč a pro slavnostní zahájení stavby byl vybrán den výročí 300 let od popravy českých pánů, tedy 21. června 1921. Stavby se ujali místní řemeslníci, vesměs členové Sokola, místní sedláci poskytovali zdarma své povozy. Díky nadšení a elánu členstva byla sokolovna dne 29.1.1922 uvedena do provozu. Tělocvična měla rozměr 22*12*8 m a jeviště 12*6*5 m. Na pomoc pro splácení úvěru byl pořízen promítací přístroj, o sobotách a nedělích zde fungoval biograf. V budově byla zřízena i restaurace.
Č.p. 146 Strachovo sklenářství
Na dvoře domu Jenečská č.p. 146 byla sklenářská dílna, kde můj dědeček a poté můj otec zasklívali. Děda měl veliké sklenářství na Žižkově a v Liboci měl menší dílnu, kde zasklíval jen tak pro sousedy, když někdo přišel s rozbitým oknem. Děda byl velice zručný a kromě standardního zasklívání také sklo brousil, leptal a uměl i lepit akvária. Traduje se historka, že když se zasklívaly kopule na tehdy novém Wilsonově nádraží byla vypsána soutěž na zasklení kopulí. Dědův bratr Josef Strach byl poměrně schopný obchodník, ale jako sklenář prý moc šikovný nebyl .
Č. p. 135 pekařství pana Švece
Kdysi, tady na ulici Libocké č.p. 135, bývalo pekařství pana Švece.
Č.p. 132 – Ruzyně stavba domu pana Šímy
Jedinou zajímavostí k tomuto domu pana Šímy, je fotografie zachycující jeho stavbu v Ruzyni, dnešní ulice Stochovská, někdy na počátku 20. stol. V pozadí je vidět obora „Hvězda“ a pravděpodobně dům č. p. 91 na dnešní Ruzyňské. Jak to postavili vidíte v „prolínačce“ na fotce z roku 2009.
Č.p. 130 – truhlářství pana Vohanky
Dům postavil pan Stanislav Vohanka, který přišel do Liboce ke konci 19. století a postavil v Liboci několik domů. Naposledy č.p. 130, kde provozoval truhlářskou živnost. Kolem roku 1930 prošel dům celkovou rekonstrukcí a pan Vohanka modernizoval i technologii truhlárny tak, že svou živnost mohl prezentovat jako „Strojní truhlářství“. V domě byla i prodejna vyrobeného nábytku.
Č.p. 124 – řeznictví pana Dolejše
Kdysi, zde v Libocké č.p. 124, bývalo řeznictví pana Dolejše.
Č.p. 115 – obchůdek v Pelikánově ulici
Pan Adamec vzpomíná „Sejdeme pár kroků níže a jsme v Pelikánově ulici.Před námi je žlutý domek, v jeho pravém rohu byla prodejna potravin – koloniál paní Pečené. Pár čtverečních metrů. Tam jsme si kupovali cestou do školy housku na svačinu. Jméno majitele si nepamatuji. Vedle tohoto domu jsem k panu Šrajerovi chodil ‚do piána‘.“
Č.p. 108 potraviny a mandl p. Slavíkové
V Domcích č.p. 108 – zde bývaly potraviny a mandl paní Slavíkové. V roce 1921 byl majitelem Josef Vilém.
Č.p. 90 kadeřnictví pan Zavázal
Tady, ve Špotzově ulici, dříve Hostivické č.p. 90, bývalo holičství a kadeřnictví pana Zavázala. Před rokem 1921 zde žil pan Maxim Najmajer. Domek již neexistuje byl v roce 2024 zbourán a staví se zde něco nového.
Č.p. 73 Ruzyně – Šmídovi
Na rohu Mladotické a bývalé Ruzyňské, byl obchodní dům pana L. Šmída. Je to už sice na katastru Ruzyně, ale obchod sloužil jak libockým, tak ruzyňským sousedům.
Č.p. 74 pekařství pana Husdorfa a mlékárna paní Kubů
Zde, v Libocké ulici, bývalo pekařství pana Husdorfa a mlékárna paní Kubů. Jakékoliv historické zajímavosti k tomuto domu a osudu lidí, kteří zde provozovali svou živnost, rád doplním.
Č.p. 73 „Na schůdkách“
Roh U Silnice a Libocké. Byl zde koloniál s obchodníkem panem Františkem KLÁNEM . Chodilo se nakupovat “ Na schůdky“. Byly zde potraviny i po roce 1989 (Tomanovi) a později kadeřnictvi. Pamětníci uvádějí, že původně zde byla prodejna vína pana Vitkeviče.
Č.p. 66 Žáčkovi, Zábranští
Podle policejních záznamů patřil tento domek v roce 1921 Františkovi Zábranskému. Podle zápisu v matrikách narozených tady žila rodina Josefa Žáčka, kováře. 13.12. 1895 se zde narodila jeho dcera Marie a 21.9.1901syn Josef. Žila tu i rodina řetězokováře Antonína Fialy. Zde se narodil 12. 5. 1899 jeho syn Václav. Podle profese obou mužů lze předpokládat, že zde byla také řetězokovářská dílna. Dnes už původní domek neexistuje. Na jeho místě je od roku 2011 nový dvojdomek. Myslím, že architekt ctil charakter místa i proporce stavby tak, že nezasvěcený nepozná za několik let, že zde stálo kdysi jiné stavení.
Zaniklá Litovická č. p. 61, 67, 69, 70, 76, 82, 83
Litovická ulice celá nezanikla. Zmizela její jižní část při asanaci v roce 1978 v rámci výstavby panelákového sídliště a skladového areálu. Tehdy vznikla i nová ulice U Prioru. Litovická změnila svůj původní směr a jakoby končila na křižovatce ulic Špotzovy (původně Hostivické) a U Silnice. Ale není tomu tak. Její severní část pokračuje, přerušena částí ulice U Silnice.Je to patrné na mapě z roku 1938. Kde je naznačen modře původní, kontinuální směr Litovické a červeně současnost a diskontinuita ulice.
E. č. 46 Vokovice – obchod u vozovny
Pan Adamec ve svých vzpomínkách píše o tomto objektu:
„Sice leží na katastru obce Vokovice, ale převážně obchody vlastnili občané z Liboce. Jmenuji je odspoda: Paní Dvořáková-mlékárna, pan Razim-holič a kadeřník, pan Korhoň-trafikant, pan Váňa-potraviny a poslední obchod byla cukrárna. Na jméno majitelky si nevzpomínám. Mezi holičstvím a trafikou měli „tramvajáci“ WC. Dříve zde, až do roku 1947, totiž byla konečná el. dráhy č. 11″.
Dodávám, že obchod s potravinami a zeleninou zde přežíval ještě po roce 1989, než zcela zahynul na úbytě.
Č. p. 45 krámek Václava Nováka
Tam. kde navazuje ulička Úzká na Šebestiánovu, býval kdysi v č.p. 45 krámek pana Václava Nováka. Jak toto místo vypadalo cca v roce 1935 dokazuje fotografie manželů Hlouškových z č.p.19 s Václavem Tomanem. Za nimi je stavení, kde býval krámek. Na další fotografii jsou zachyceny dcery pana Nováka, které také nějaký čas krámek provozovaly. Podle matriční záznamů se pravděpodobně jmenovaly Magdalena *4.8.1890 (provdala se v Liboci 26.12.1923 za Antonína Tomana) a Antonie *13.7.1894.
Č. p. 44 a č. p. 297 dům Josefa Ruprechta a vila Čechie
Dům významné libocké osobnosti Josefa Rumprechta *29. 1. 1855 † 9.4.1916 , mistra zednického řemesla, později stavitele a libockého starosty v letech 1896 – 1902. Roku 1840 je zde uváděna Sumrová Magdaléna. Roku 1855 je zde již uváděn Matěj Ruprecht, krejčí, otec Josefa Ruprechta a otec Magdalény Sumrové Matěj, se svojí ženou Magdalénou rozenou Stejskalovou z Ruzyně č. 24.
Použité fotografie poskytla ze svého alba paní †Marie Šestáková, pravnučka Josefa Ruprechta a dcera libockého četníka pana Josefa Zůchy.
Č.p. 43 Zimovi
Bohužel nemám jedinou fotografii tohoto domu. I když jsem tudy jel a šel mnohokrát, už se mi ani to místo nevybavuje v paměti. Naštěstí existují staré mapy a letecké snímkování, takže alespoň můžeme určit, kde tento dům stál. Porovnejme letecké snímky z roku 2015 a 1975 – to je dva roky před asanací v ulicích Litovická, Pavlovská, Libocká a Ruzyňská, těsně před výstavbou dnešního panelákového sídliště. Dům č.p. 43 je ve žlutém kruhu a na mapě roku 2015 je kruhem vyznačeno místo, kde stával. Porovnáním obou snímků zjistíme, že Ruzyňská byla narovnána a vede právě místem mezi domy č.p. 43 a č.p. 9. Narovnání Ruzyňské byl určitě prospěšný počin, takže lze pochopit demolici těchto domů. Naprosto neuvážený čin bylo zbourání architektonicky zajímavého libockého dvora s č.p.10, který ničemu nepřekážel stejně tak, jako č.p. 42. Škoda….
Č. p. 42 Restaurace U Vlků
Naprosto zbytečně zbouraný objekt. Stál na křižovatce ulic Libocké a Litovické, nedaleko od libocké železniční zastávky. Zbořen kolem roku 1976 v rámci výstavby paneláků v Ruzyňské ulici. Zbyly jen stromy u viaduktu.
Č.p. 36 hostinec U Kučerů
Kučerova restaurace.
Další, neméně významnou libockou hospodou je hostinec o kterém lze právem tvrdit, že byl nejstarším hostincem v Liboci. Při číslování domů kolem roku 1770 bylo této usedlosti přiděleno číslo popisné 36. I když v matrikách starších jsou záznamy, které mohou mít souvislost s tímto domem, uvádíme zde pouze záznamy, ke je číslo popisné uvedeno, abychom vyloučili možná mylná tvrzení.
Č.p. 35 Pekařství Václava Černého
V Pelikánově ulici č.p. 35 bývalo pekařství pana Václava Černého, jehož podobizna se dochovala. Druhá fotografie je zhotovena před tímto pekařstvím. Jen bohužel nevím, kdo na fotografii je. Neporadí někdo? Pan Václav Černý je veden na seznamu z roku 1921 pod č.p. 35a. Pod číslem 35 je veden Karel Křížek a v roce 1840 zde …
Pokračovat ve čtení Č.p. 35 Pekařství Václava Černého
Č.p. 33 Truhlářství Herych
Truhlářství v dnešní Pelikánově ulici vlastnila rodina Herychových. První doložitelný záznam, s uvedeným číslem domu 33 v matrikách narozených, je ze dne *19.12.1775. To se zde Janu Dobrovodskému, nádeníku a jeho ženě Kateřině narodila dcera Kateřina. První záznam se jménem Herych je z *15.7.1787. Tehdy se zde v č.p. 33 narodil Jan; otcem byl Matěj …
Pokračovat ve čtení Č.p. 33 Truhlářství Herych
Č.p. 32 Ruzyňský mlýn
Ruzyňský mlýn býval natolik tajemný a záhadný, že podle některých pramenů, inspiroval Aloise Jiráska k napsání Lucerny. V naučné stezce "Oborou hvězda" se můžeme dočíst, že první zmínka o mlýnu je kolem roku 1720. To si stěžovali na místního mlynáře, že vodu používá jen pro své mletí a nepouští ji do královského rybníka (tj. do …
Pokračovat ve čtení Č.p. 32 Ruzyňský mlýn
Č.p. 31 hostinec p. Václava Švarce
Počítáno odshora, od Petřin, bývala to v pořadí šestá hospoda na Libocké. Historie nemovitosti je doložena již v roce 1771. To se zde narodila 4. června ševci Václavu Löblovi a Kateřině dcera Dorota. V domě se následovně vystřídalo několik rodin jejíchž otcové měli různá povoláni. Tady uvádím vždy jen prvního zjištěného potomka. U dalších potomku jsou uvedeny údaje u fotografií zápisů o jejich narození.
Č. p. 30 v Liboci a č. p. 519 v Ruzyni
Ze vzpomínek pana Adamce: "Když jsem chodil do školy, tak tam měl papírnictví pan Nechanský. Pan Nechanský měl také papírnictví u školy ve Vokovicích a to hned za restaurací U Vlasty. Mezi bývalou restaurací U Švarce a papírnictvím Nechanský je ulička beze jména, která byla naší denní zkratkou při cestě do a ze školy. Ta …
Pokračovat ve čtení Č. p. 30 v Liboci a č. p. 519 v Ruzyni
