Č.p. 217 Ruzyně – kasárna

Kasárny nebo kasárna

Rozhodoval jsem se, jestli použít TA kasárna nebo TY kasárny. Obojí je správně, ale já mám raději „kasárna“ (i když jsem dříve používal i „kasárny“) Libozvučněji mi zní „Ta kasárna malovaná…“ než „Ty kasárny malovaný…“ Ale nikdy ne „Ty kasárna malovaný…“ To je opravdu fuj.

ějiny dělostřeleckých kasáren v Ruzyni začaly zahájením jejich výstavby v roce 1924. A již v listopadu roku 1927 sem byl z Černínských kasáren (Černínský palác, dnes budova Ministerstva zahraničních věcí) přemístěn dělostřelecký pluk 1 Jana Žižky z Trocnova. Jeho tehdejším velitelem byl  pplk. Alois Machačík. Dělostřelci tu vydrželi až do 23.5.1938. K tomuto datu byli přemístění do Jihlavy a jejich místo v Ruzyni nakrátko zaujali dragouni. Dělostřelci se sem , opět nakrátko, vrátili po válce. Nemá smysl se podrobněji rozepisovat, které útvary zde krátce po válce působily ani o  jejich dislokacích a reorganizacích. Nejdéle zde vydrželi spojaři, hlavně 59. prapor, později 59. pluk dálkových spojů  (VÚ 9967). A velitelství 71. protiletedlové raketové brigády (VÚ2516). Štáb této tehdy velice utajované brigády byl v průčelní hlavní budově kasáren. V areálu kasáren byla jen velitelská rota a rota technické opravny brigády, u které jsem v letech 1968 – 1970 také sloužil. V té době měla brigáda dva technické oddíly ( Chyňava a Stará Boleslav). V nich se skladovaly a kontrovaly rakety a odsud byly jednotlivé palebné oddíly  raketami zásobovány.Těch palebných oddílů bylo celkem 8 (Přestavlky u Roudnice, Kačice, Zdejcina U Berouna, Stará Huť u Dobříše, Bukovany u Benešova, Přehvozdí u Sadské, Vlkava u Nymburka a Byšice u Mělníka. Velitelské stanoviště bylo v podzemních prostorách na Vidouli. Něco bylo ještě na Zličíně, ale už mi to vypadlo z paměti. Později byly budovány další palebná postavení, kterých nakonec bylo 20. V roce 1985 velitelství brigády přemístilo do Drnova u Slaného. V roce 1994 byla brigáda přejmenována na 41. plrb a v roce 2003 zcela zrušena.

A ještě jedna důležitá maličkost, důležitější než nějaký ten palpost. V nedaleké Kněževsi, ve statku č.p. 3 dřívějšího majitele Javůrka bylo umístěno PZH útvaru Ruzyně, kde se vykrmovala brigádní prasátka. Pan Robert Souček, který nám poskytl většinu historických fotografií o tom píše: ….Moje žena vzpomínala jak jako malá hrávala s vojáky na dvoře vybíjenou. Vojáci byli pomalu jak příbuzní, vždyť i naše prasata vesele přibývala z ruzyňských vojenských pokrmů…..  

Po roce 1989 budovy chátraly a uvažovalo se i o jejich likvidaci v zájmu developerských plánů. To se naštěstí nestalo.  Dnes je v pravém křídle kasárenských budov skvělý Vojenský ústřední archiv, který se sem přestěhoval z Invalidovny, postižené záplavami v roce 2002. To je to křídlo, kde byla kdysi ubytována velitelská rota a rota technické opravny VÚ2516/ 71.plrb. Co je dnes v hlavní budově bývalého štábu a levém křídle, kde byl VÚ9967/59.pds  a v dalších objektech se mi nepodařilo zjistit. Kdyby to někdo věděl a nepodléhalo to utajení, rád to doplním. 

Ještě jedna zajímavost na závěr. Za dob mého vojákování byla v kasárnách i prodejna, které se po vojensku říká Arma. Bylo tam k dostání naprosto všechno, běžné  potraviny, lahůdky, nítě, vojenské knoflíky a označení všeho druhu, psací potřeby, cigarety, drogerie a já nevím co ještě. Prodávalo se zde i pivo, víno i tvrdý alkohol. Samozřejmě záleželo jen na odpovědnosti kupujícího, zda si to mohl vzhledem ke službě dovolit. A nikdo si nedovolil pít ve službě, před službou nebo v hotovosti. Za to byly velmi tvrdé postihy. Jak postupovala normalizace, vše se postupně zpřísňovalo a když jsem přišel asi za dva roky jako záložák na cvičení, už panoval tvrdý morál a přísná prohibice. Vyprávím to proto, že zde prodávala paní Šmídová a pan Šmíd, kteří do znárodnění vlastnili obchod v Ruzyni č.p. 73 . Byli velice příjemní a ochotní prodavači. U nich také nakupovali vojáci, kteří měli na starosti tzv. Politicko vzdělávací světnice (Pévéesky), což byly víceméně kluby na rotách, kde si vojáci mohli dát nějaké občerstvení, pokud neměli vycházku.

Asi rok před srpnovou  okupací vojsky spřátelených armád byl v kasárnách zřízen i velký klub ( v  levém křídle VÚ 9967), který byl v sobotu a v neděli otevřen i pro tančící, zejména dívčí veřejnost. Samozřejmě,  že to bylo jen krátce a normalizace zaťala tancování v kasárnách típec.          

Předání stuhy dělostřeleckému pluku 1 v Ruzyni roku 1932.

Historické fotografie poskytli pánové © Bohumil Nehasil a Robert Souček

Z doby nedávné