Nedaleko od Landovy restaurace „U Džbánu“ bývala další restaurace pana Šafránka. Asi bychom na ni zapomněli, nebýt pamětníka, pana Eduarda Adamce, který nám o ní sdělil: „….já jsem tam jako malý chlapec za války chodil tátovi pro to umělé pivo. Myslím, že mu říkali „pivolín“.Ta hospoda měla i zahradu od Kladenské ulice [dnešní Evropská].
Rubrika:Všechny příspěvky
Č.p. 226 „U Džbánu“
Tato restaurace patří mezi ty, které nemají tak dlouhou historii jakou pamatují hospody ve staré Liboci v okolí kostela. Byla otevřena v roce 1934 rodinou Landů. Leží v zástavbě bytových domů a vilek mezi ulicemi Jenečskou a Evropskou a má dva vchody. Hlavní z Evropské, přes předzahrádku, kde se krásně sedělo pod kaštany a druhý vchod z Jenečské. Podívejme se na několik, již historických fotografií, které poskytli potomci zakladatelů této restaurace. Přežila dodnes, přes doby dobré i zlé.
Č.p. 217 Ruzyně – kasárna
Dějiny dělostřeleckých kasáren v Ruzyni začaly zahájením jejich výstavby v roce 1924. A již v listopadu roku 1927 sem byl z Černínských kasáren (Černínský palác, dnes budova Ministerstva zahraničních věcí) přemístěn dělostřelecký pluk 1 Jana Žižky z Trocnova. Jeho tehdejším velitelem byl pplk. Alois Machačík. Dělostřelci tu vydrželi až do 23.5.1938. K tomuto datu byli přemístění do Jihlavy a jejich místo v Ruzyni nakrátko zaujali dragouni. Dělostřelci se sem , opět nakrátko, vrátili po válce.
Č. p. 213 – lékárna
Tady, na Libocké č.p. 213, vedle fary, bývala svého času lékárna pana Eugena Kerlického.
Č.p. 212 – potraviny Lebedovi
Na rohu Jenečské a Přední byla, dle vzpomínek pana Adamce, další prodejna potravin.
Č.p. 189 drogerie pana Blahníka a pošta
Tady bývala kdysi pošta, o které pan Adamec píše: „……Ulice Pavlovská sice existuje, ale je situovaná trochu jinde. V té staré, v č.p. 69, totiž byla libocká pošta, která se později přestěhovala do ulice U Stanice do č.p.189, kde bývala drogérie pana Blahníka. Tato pošta se za čas stěhovala do ulice Přední na její dolní konec, kde je dnes mateřská školka v č.p. 148 Vedle schodů bývala dřevěná šupna na balíky, která dětem sloužila též jako skluzavka. Ale ty zadřené třísky!!!“
Č. p. 175 Veleslavín – čokoládovna
Standard. To byla značka čokolády, která se zde vyráběla od roku 1903. U zrodu stáli bratři František a Rudolf Kroupovi a čokoládovna se brzy stala nejprve v Rakousko-Uhersku a později v Československu jednou z nejznámějších.
Č. p. 175 | č . p. 211
Fotografie z 16.7.1943 ná představuje Libockou ulici v pohledu od „Brůdku. V dvojdomě na snímku vlevo byly dva obchůdky. Ten zadní s č.p. 175 bylo řeznictví pana Josefa Brožka, později zde bylo obuvnictví a nakonec trafika.
Přední obchůdek byla v č.p. 211 cukrárna pana Zahradnického.
Č.p. 165
Tento dům stoji na rohu Libocké a Evropské naproti restauraci „Nad Šárkou“ č.p. 134. Zatím nevím, kdo ho postavil a komu v minulosti patřil. Dům je zachycen na fotografii z pohřbu Václava Holečka a ostatků jeho předků vyzvednutých na starém libockém hřbitově v květnu 1942. Smuteční průvod pokračoval na nový libocký hřbitov, kde byly ostatky uloženy v nové rodinné hrobce.
Č.p.156 Sokolovna
Podle záznamu z kroniky proběhlo založení „Tělocvičné jednoty Sokol v Liboci“ datuje se od r. 1896. Jednota dle hesla J. A. Komenského „V zdravém těle, zdravý duch“ má pečovati o zdravou výchovu tělesnou a duševní. Ano i působit mezi člany k utvrzení ducha národního. Prvním starostou jeho byl statkář Boh. Chvoj z Liboce, jednatelem rolník Boh. Piskáček z Ruzíně a náčelníkem Ant. Lorenz úředník cukrovaru ruzíňského. Nemalou zásluhu o založení jednoty svým povzbuzováním byl měl František Vošklivý – vulgo Husar – zedník z Liboce. Při jednotě ustavilo se r. 1896 „Družstvo pro vystavění tělocvičné sokolovny“ v Liboci. Místnosti od založení jednoty jsou v hostinci Jos. Kučery č.p. 36 [s.45a] Družstvo získalo úvěr 400 000 Kč a pro slavnostní zahájení stavby byl vybrán den výročí 300 let od popravy českých pánů, tedy 21. června 1921. Stavby se ujali místní řemeslníci, vesměs členové Sokola, místní sedláci poskytovali zdarma své povozy. Díky nadšení a elánu členstva byla sokolovna dne 29.1.1922 uvedena do provozu. Tělocvična měla rozměr 22*12*8 m a jeviště 12*6*5 m. Na pomoc pro splácení úvěru byl pořízen promítací přístroj, o sobotách a nedělích zde fungoval biograf. V budově byla zřízena i restaurace.
Č.p. 146 Strachovo sklenářství
Na dvoře domu Jenečská č.p. 146 byla sklenářská dílna, kde můj dědeček a poté můj otec zasklívali. Děda měl veliké sklenářství na Žižkově a v Liboci měl menší dílnu, kde zasklíval jen tak pro sousedy, když někdo přišel s rozbitým oknem. Děda byl velice zručný a kromě standardního zasklívání také sklo brousil, leptal a uměl i lepit akvária. Traduje se historka, že když se zasklívaly kopule na tehdy novém Wilsonově nádraží byla vypsána soutěž na zasklení kopulí. Dědův bratr Josef Strach byl poměrně schopný obchodník, ale jako sklenář prý moc šikovný nebyl .
Č. p. 135 pekařství pana Švece
Kdysi, tady na ulici Libocké č.p. 135, bývalo pekařství pana Švece.
Č. p. 134 hotel pana Verbíře
Počítáno od Evropské, potom je to první restaurace v Libocké ulici, protože stojí právě na rohu těchto ulic. Oficiálně „Nad Šárkou“, ale místní stále říkají „Hotýlek“ i když zde hotel dávno není. Zato je tu malý pivovar. Ten tu tehdy nebyl. Podle pamětí pana Paláta zde kdysi stával domek se závorou, kde se vybíralo mýto. V domku bydlel mýtný, který vybíral jízdní daň. Posledním mýtným byl stařičký pan Řezáč.
Č.p. 132 – Ruzyně stavba domu pana Šímy
Jedinou zajímavostí k tomuto domu pana Šímy, je fotografie zachycující jeho stavbu v Ruzyni, dnešní ulice Stochovská, někdy na počátku 20. stol. V pozadí je vidět obora „Hvězda“ a pravděpodobně dům č. p. 91 na dnešní Ruzyňské. Jak to postavili vidíte v „prolínačce“ na fotce z roku 2009.
Č.p. 130 – truhlářství pana Vohanky
Dům postavil pan Stanislav Vohanka, který přišel do Liboce ke konci 19. století a postavil v Liboci několik domů. Naposledy č.p. 130, kde provozoval truhlářskou živnost. Kolem roku 1930 prošel dům celkovou rekonstrukcí a pan Vohanka modernizoval i technologii truhlárny tak, že svou živnost mohl prezentovat jako „Strojní truhlářství“. V domě byla i prodejna vyrobeného nábytku.
Zaniklá Pavlovská č. p. 127, 128, 132, 137, 138, 142, 150, 157, 158
Roku 1978 zmizelo z Liboce hodně domů a její tvář se v okolí křižovatky Libocká a Ruzyňská změnila k nepoznání. Malé domky a vilky zmizely a na jejich místě vyrostly železobetonové univerzální krabice. Tak dopadla i ulice Pavlovská, kde z původních devíti objektů zůstal jen jediný s č. p. 142. Teď už je jistě pozdě brečet nad rozlitým mlíkem, ale zůstává tu stále zdvižený prst jako varování pro generace budoucí, aby nejednali tak nešetrně ke svému okolí.
Č.p. 124 – řeznictví pana Dolejše
Kdysi, zde v Libocké č.p. 124, bývalo řeznictví pana Dolejše.
Č.p. 115 – obchůdek v Pelikánově ulici
Pan Adamec vzpomíná „Sejdeme pár kroků níže a jsme v Pelikánově ulici.Před námi je žlutý domek, v jeho pravém rohu byla prodejna potravin – koloniál paní Pečené. Pár čtverečních metrů. Tam jsme si kupovali cestou do školy housku na svačinu. Jméno majitele si nepamatuji. Vedle tohoto domu jsem k panu Šrajerovi chodil ‚do piána‘.“
Č.p. 115 Břevnov „U Velasů“
Tato hospoda vlastně do libockých hospod nepatří, protože v ulici Sestupná byla na té straně domů, které patří do břevnovského katastru (č. p. 115 je z Břevnova), zatímco domy naproti jsou v katastru libockém. Ale mapy jsou mapy a život je život. Sestupná na naše stránky rozhodně patří. Hospoda byla v provozu ještě na přelomu 60. a 70. let 20. století . Od té doby je objekt neudržován a již několik let chátrá až dochátral. Počátkem března 2017 byl nemilosrdně stržen.
Č.p. 108 potraviny a mandl p. Slavíkové
V Domcích č.p. 108 – zde bývaly potraviny a mandl paní Slavíkové. V roce 1921 byl majitelem Josef Vilém.
Č.p. 99 Palátovi
Tento dům je v bývalé Hostivické, dnešní Špotzově ulici. Situaci místa nejlépe vystihuje mapa z listopadu roku 1914, kde jsou zachyceny ulice Špotzova (dříve Hostivická), paralelní vpravo Libocká . Dům již stál, je označen modrou šipkou. Žil zde významný libocký soused Josef Palát, autor dvoudílné publikace Moje paměti ( zde 1. část). Historické fotografie poskytla pravnučka Josefa Paláta paní Tereza Kopecká.
Č.p. 90 kadeřnictví pan Zavázal
Tady, ve Špotzově ulici, dříve Hostivické č.p. 90, bývalo holičství a kadeřnictví pana Zavázala. Před rokem 1921 zde žil pan Maxim Najmajer. Domek již neexistuje byl v roce 2024 zbourán a staví se zde něco nového.
Č.p. 73 Ruzyně – Šmídovi
Na rohu Mladotické a bývalé Ruzyňské, byl obchodní dům pana L. Šmída. Je to už sice na katastru Ruzyně, ale obchod sloužil jak libockým, tak ruzyňským sousedům.
Č.p. 74 pekařství pana Husdorfa a mlékárna paní Kubů
Zde, v Libocké ulici, bývalo pekařství pana Husdorfa a mlékárna paní Kubů. Jakékoliv historické zajímavosti k tomuto domu a osudu lidí, kteří zde provozovali svou živnost, rád doplním.
Č.p. 73 „Na schůdkách“
Roh U Silnice a Libocké. Byl zde koloniál s obchodníkem panem Františkem KLÁNEM . Chodilo se nakupovat “ Na schůdky“. Byly zde potraviny i po roce 1989 (Tomanovi) a později kadeřnictvi. Pamětníci uvádějí, že původně zde byla prodejna vína pana Vitkeviče.
Č.p. 71 Švarcovi
Dům leží v ulici U Silnice pod orientačním číslem 4. V roce 1921 je zde uváděna rodina Švarcových. Paní Alena Macková, dcera Josefa Švarce a Vlasty, roz. Hanušové, poskytla fotografie, přibližující nám obyvatele tohoto domku.
Č.p. 66 Žáčkovi, Zábranští
Podle policejních záznamů patřil tento domek v roce 1921 Františkovi Zábranskému. Podle zápisu v matrikách narozených tady žila rodina Josefa Žáčka, kováře. 13.12. 1895 se zde narodila jeho dcera Marie a 21.9.1901syn Josef. Žila tu i rodina řetězokováře Antonína Fialy. Zde se narodil 12. 5. 1899 jeho syn Václav. Podle profese obou mužů lze předpokládat, že zde byla také řetězokovářská dílna. Dnes už původní domek neexistuje. Na jeho místě je od roku 2011 nový dvojdomek. Myslím, že architekt ctil charakter místa i proporce stavby tak, že nezasvěcený nepozná za několik let, že zde stálo kdysi jiné stavení.
Zaniklá Litovická č. p. 61, 67, 69, 70, 76, 82, 83
Litovická ulice celá nezanikla. Zmizela její jižní část při asanaci v roce 1978 v rámci výstavby panelákového sídliště a skladového areálu. Tehdy vznikla i nová ulice U Prioru. Litovická změnila svůj původní směr a jakoby končila na křižovatce ulic Špotzovy (původně Hostivické) a U Silnice. Ale není tomu tak. Její severní část pokračuje, přerušena částí ulice U Silnice.Je to patrné na mapě z roku 1938. Kde je naznačen modře původní, kontinuální směr Litovické a červeně současnost a diskontinuita ulice.
Č.p. 59 „Barabizna“
Kdysi zde stávala, nalepená k č.p.8, jakási chatrč, kterou sousedé právem nazývali „Barabizna“. I ta je však již minulostí. Pro srovnání uvádím snímek „Barabizny“ z října 2011. V roce 2012 byla zbořena a na místě vznikl zcela nový domek.
Č.p. 58 Obecní úřadovna a pošta
V tomto popisném čísle, na rohu Libocké a Ke Kostelu, bývala v roce 1902 obecní kancelář a kolem roku 1900 také pošta, kterou asi vedl pan Jan Rychtařík. Jako majitel je zde v roce 1921 uváděn pan Jan Rogalevitz.
Č.p. 57 Štrobachovi, Svobodovi
Existuje zkratka, jak se vyhnout dlouhé, táhlé zatáčce na Libocké, jdete li pěšky od kostela směrem na Vypich nebo naopak. Tu zkratku tvoří ulička Ke Kostelu, zakončená nahoře schody, kterými se dostanete na Libockou. V sousedství těch schodů byl domek č. p. 57, který v roce 1921 patřil panu Františku Škrobachovi a v nedávné minulosti paní Vlastě Svobodové. Píše se rok 2023 a po domě ani památky.
Č.p. 56 Pokorných a Šrámovi
Dům č.p. 56 stojí v uličce Ke Kostelu a jeho jižní průčelí má zajímavou, až romantickou architekturu. Dům vlastnil v roce 1921 pan učitel Pokorný. Historické fotografie poskytla jeho dcera, paní Bohdana provdaná Šrámová. Možná, že na fotkách ještě někoho poznáte nebo můžete něco doplnit. Vše vítáno. Na konci stránky je několik fotografií navozující konec války v Liboci – květen 1945
E. č. 46 Vokovice – obchod u vozovny
Pan Adamec ve svých vzpomínkách píše o tomto objektu:
„Sice leží na katastru obce Vokovice, ale převážně obchody vlastnili občané z Liboce. Jmenuji je odspoda: Paní Dvořáková-mlékárna, pan Razim-holič a kadeřník, pan Korhoň-trafikant, pan Váňa-potraviny a poslední obchod byla cukrárna. Na jméno majitelky si nevzpomínám. Mezi holičstvím a trafikou měli „tramvajáci“ WC. Dříve zde, až do roku 1947, totiž byla konečná el. dráhy č. 11″.
Dodávám, že obchod s potravinami a zeleninou zde přežíval ještě po roce 1989, než zcela zahynul na úbytě.
Č. p. 45 krámek Václava Nováka
Tam. kde navazuje ulička Úzká na Šebestiánovu, býval kdysi v č.p. 45 krámek pana Václava Nováka. Jak toto místo vypadalo cca v roce 1935 dokazuje fotografie manželů Hlouškových z č.p.19 s Václavem Tomanem. Za nimi je stavení, kde býval krámek. Na další fotografii jsou zachyceny dcery pana Nováka, které také nějaký čas krámek provozovaly. Podle matriční záznamů se pravděpodobně jmenovaly Magdalena *4.8.1890 (provdala se v Liboci 26.12.1923 za Antonína Tomana) a Antonie *13.7.1894.
Č. p. 44 a č. p. 297 dům Josefa Ruprechta a vila Čechie
Dům významné libocké osobnosti Josefa Rumprechta *29. 1. 1855 † 9.4.1916 , mistra zednického řemesla, později stavitele a libockého starosty v letech 1896 – 1902. Roku 1840 je zde uváděna Sumrová Magdaléna. Roku 1855 je zde již uváděn Matěj Ruprecht, krejčí, otec Josefa Ruprechta a otec Magdalény Sumrové Matěj, se svojí ženou Magdalénou rozenou Stejskalovou z Ruzyně č. 24.
Použité fotografie poskytla ze svého alba paní †Marie Šestáková, pravnučka Josefa Ruprechta a dcera libockého četníka pana Josefa Zůchy.
Č.p. 43 Zimovi
Bohužel nemám jedinou fotografii tohoto domu. I když jsem tudy jel a šel mnohokrát, už se mi ani to místo nevybavuje v paměti. Naštěstí existují staré mapy a letecké snímkování, takže alespoň můžeme určit, kde tento dům stál. Porovnejme letecké snímky z roku 2015 a 1975 – to je dva roky před asanací v ulicích Litovická, Pavlovská, Libocká a Ruzyňská, těsně před výstavbou dnešního panelákového sídliště. Dům č.p. 43 je ve žlutém kruhu a na mapě roku 2015 je kruhem vyznačeno místo, kde stával. Porovnáním obou snímků zjistíme, že Ruzyňská byla narovnána a vede právě místem mezi domy č.p. 43 a č.p. 9. Narovnání Ruzyňské byl určitě prospěšný počin, takže lze pochopit demolici těchto domů. Naprosto neuvážený čin bylo zbourání architektonicky zajímavého libockého dvora s č.p.10, který ničemu nepřekážel stejně tak, jako č.p. 42. Škoda….
Č. p. 42 Restaurace U Vlků
Naprosto zbytečně zbouraný objekt. Stál na křižovatce ulic Libocké a Litovické, nedaleko od libocké železniční zastávky. Zbořen kolem roku 1976 v rámci výstavby paneláků v Ruzyňské ulici. Zbyly jen stromy u viaduktu.
Č.p. 36 hostinec U Kučerů
Kučerova restaurace.
Další, neméně významnou libockou hospodou je hostinec o kterém lze právem tvrdit, že byl nejstarším hostincem v Liboci. Při číslování domů kolem roku 1770 bylo této usedlosti přiděleno číslo popisné 36. I když v matrikách starších jsou záznamy, které mohou mít souvislost s tímto domem, uvádíme zde pouze záznamy, ke je číslo popisné uvedeno, abychom vyloučili možná mylná tvrzení.
Č.p. 35 Pekařství Václava Černého
V Pelikánově ulici č.p. 35 bývalo pekařství pana Václava Černého, jehož podobizna se dochovala. Druhá fotografie je zhotovena před tímto pekařstvím. Jen bohužel nevím, kdo na fotografii je. Neporadí někdo? Pan Václav Černý je veden na seznamu z roku 1921 pod č.p. 35a. Pod číslem 35 je veden Karel Křížek a v roce 1840 zde …
Pokračovat ve čtení Č.p. 35 Pekařství Václava Černého
Č.p. 33 Truhlářství Herych
Truhlářství v dnešní Pelikánově ulici vlastnila rodina Herychových. První doložitelný záznam, s uvedeným číslem domu 33 v matrikách narozených, je ze dne *19.12.1775. To se zde Janu Dobrovodskému, nádeníku a jeho ženě Kateřině narodila dcera Kateřina. První záznam se jménem Herych je z *15.7.1787. Tehdy se zde v č.p. 33 narodil Jan; otcem byl Matěj …
Pokračovat ve čtení Č.p. 33 Truhlářství Herych
Č.p. 32 Ruzyňský mlýn
Ruzyňský mlýn býval natolik tajemný a záhadný, že podle některých pramenů, inspiroval Aloise Jiráska k napsání Lucerny. V naučné stezce "Oborou hvězda" se můžeme dočíst, že první zmínka o mlýnu je kolem roku 1720. To si stěžovali na místního mlynáře, že vodu používá jen pro své mletí a nepouští ji do královského rybníka (tj. do …
Pokračovat ve čtení Č.p. 32 Ruzyňský mlýn
Č. p. 31 Ruzyně – hospoda Na Kovárně
Říká se tady sice „Na Kovárně“, ale v matrikách jsem nenalezl jediný záznam, že by tady nějací kováři žili. Ale hostinec zde byl prokazatelně již v roce 1772. To se Václavu Kučerovi, šenkýři ( je uveden latinsky caupo tj. šenkýř, hospodský) a Dorotě narodil dne*28.12.1772 syn Jan.
Č.p. 31 hostinec p. Václava Švarce
Počítáno odshora, od Petřin, bývala to v pořadí šestá hospoda na Libocké. Historie nemovitosti je doložena již v roce 1771. To se zde narodila 4. června ševci Václavu Löblovi a Kateřině dcera Dorota. V domě se následovně vystřídalo několik rodin jejíchž otcové měli různá povoláni. Tady uvádím vždy jen prvního zjištěného potomka. U dalších potomku jsou uvedeny údaje u fotografií zápisů o jejich narození.
Č. p. 30 v Liboci a č. p. 519 v Ruzyni
Ze vzpomínek pana Adamce: "Když jsem chodil do školy, tak tam měl papírnictví pan Nechanský. Pan Nechanský měl také papírnictví u školy ve Vokovicích a to hned za restaurací U Vlasty. Mezi bývalou restaurací U Švarce a papírnictvím Nechanský je ulička beze jména, která byla naší denní zkratkou při cestě do a ze školy. Ta …
Pokračovat ve čtení Č. p. 30 v Liboci a č. p. 519 v Ruzyni
Č.p. 27 Bryndovi a Posovi
Fabiánská ulička a malebná ulička V domcích. To jsou překrásná místa v Liboci s typickou zástavbou drobných domků. Pravda, dnes již povětšinou zmodernizovaných a různě upravovaných, ale to je samozřejmé a přirozené. Právě na křižovatce zmíněných uliček je domek s č.p. 27, kde žila kdysi rodina Josefa Bryndy. Podle kroniky libocké byla držitelem nemovitosti v …
Pokračovat ve čtení Č.p. 27 Bryndovi a Posovi
Č.p. 26 letní byt Ignáce Rziwnatze
Podle kroniky libocké vlastnil stavení v druhé polovině 19. století pražský kožešník Ignác Rziwnatz a prý stavení využíval jako letní byt. Jak je vidět z výpisu z matrik narozených v tomto domě, tak dům i pronajímal dalším osobám. Vraťme se ale do doby, kdy bylo zavedeno číslování domů. První záznam v matrice narozených, kde je …
Pokračovat ve čtení Č.p. 26 letní byt Ignáce Rziwnatze
Č.p. 25 Holečkovi mlíkaři
Mlíkaři v Liboci – to byla zvláštní sorta mezi sousedy. Říkalo se jim sice "cmrndaři", ale bylo v tom trochu závisti, protože to bylo jisté a výnosné zaměstnání až do doby, kdy vyrostly fabriky na zpracování mléka, hlavně mlékárna Radlice a Hostivice. V roce 1935 byl navíc v Praze zakázán prodej neošetřeného mléka. Jedním z …
Pokračovat ve čtení Č.p. 25 Holečkovi mlíkaři
Č.p. 22 – Ruzyně hospoda „Na Nové“
Na bývalé formanské cestě ze Slaného, Loun a Chomutova do Prahy a na Plzeň, na bývalé ruzyňské návsi v č.p 22 byla nejprve kovárna. Místo bylo zvoleno velmi dobře. Hned u vjezdu do vesnice. Tady, nedaleko od hostince v č.p. 20 se určitě překovávali koně formanů a opravovaly jejich vozy. Až později, když s rozvojem železnice formanskému řemeslu téměř odzvonilo, zde byla zřízena hospoda. S úbytkem formanských vozů také nebylo potřeba tolik kovářů poblíž starých formanských cest.
Č.p. 20 Ruzyně – hospoda „U Maříků“
Na bývalé formanské cestě ze Slaného, Loun a Chomutova do Prahy a na Plzeň, bývala zájezdní hospoda „U Maříků“. Objekt na bývalé ruzyňské návsi, naproti věznici stojí dodnes, přestavěn na bytový dům a po hospodě jakoby se slehla zem. Prohlídkou matrik narozených se podařilo vytvořit alespoň částečný obrázek historie této hospody.
Č.p. 19 Hlouškovi
Asi uprostřed malebné uličky, která již svým názvem Úzká napovídá, že vznikla možná ve středověku, kdy neplatily různé normy určující šíři ulic. Původní domky byly jistě dřevěné, později přestavovány na zděné, ale ráz a proporce uličky zůstává nezměněna do dnešních dnů. Bohužel necitlivou rukou developerů byla rázovitost uličky navždy poškozena sklobetonovou zrůdou jako pomník korupce, …
Pokračovat ve čtení Č.p. 19 Hlouškovi
